Minulé parlamentní volby s sebou přinesly profesionální volební kampaň a s ní moderní metody politického marketingu. Zmizela stranická loga podobná dětským čmáranicím, nepřehledné letáky a volby 90. let minulého století připomínali snad už jen otrávení a nezaangažovaní brigádníci, kteří roznášeli propagační materiály. Nový trend s sebou přinesl důraz na lídra strany a jeho mediální prezentaci, propracovanou formu, zakrývající absenci obsahu. Volby 2006 s sebou ve velké míře přinesly také kontroverzní negativní kampaň se všemi svými klady a zápory. Jako marketingová metoda je příliš amorální a neetická pro použití v obchodních praktikách, ale jak se zdá, nic není dost špinavé pro politiku. Pro koho je tato pobuřující maškaráda určená? Jistá část elektorátu každé strany je loajální a rozhodnutá dávno před volbami, pro tyto je účelem kampaně mobilizovat. Rozhodující část voličů však volí spíše z důvodu svých antipatií než z přízně, což pramení jednak z celkové nespokojenosti s politikou, a jednak z mediální masáže, přesvědčující voliče o nutnosti volit ČSSD nebo ODS. Buď a nebo. V tomto světle je snadné pochopit smysl snahy co nejvíc pošpinit svého největšího nepřítele. Vždyť potenciální volič mi s velkou pravděpodobností dá svůj hlas, právě když ho přesvědčím, že druhá strana je rozhodně větší zlo než já a mé vlastní vady se pak budou jevit menší.
Letošní předčasné volby do poslanecké sněmovny se mohly rozjet předčasně a ve velkém stylu, neboť jim předchází volby do Evropského parlamentu, což je vidět především na propíraných tématech, které mají vesměs s Bruselem pramálo společného. Ustáleným pravidlem voleb druhého řádu je výhra opozičních stran, jenže kdo je u nás opoziční stranou, když vládne úřednická vláda? Světe div se, je to ČSSD, jak lze usoudit z výroků šéfa sociální demokracie, jenž pomáhal tuto vládu sestavovat. Jistě, není to přece „jeho“ vláda a distancováním se vzdává zároveň odpovědnosti, čímž nabývá legitimní právo kritizovat „až nezůstane nit suchá“. A jaké novinky s sebou rok 2009 přináší? Osvědčené znevažování soupeře doplnilo rozšíření mediálního bitevního pole na internet. Ne že by se v minulosti internet nevyužíval, ovšem předchozí hrstka ne příliš vydařených webových stránek, často pouze po jedné pro každou stranu, dnes nahradily desítky webů, vznikajících jako houby po dešti. Do předvolebního boje se zapojily skutečné občanské iniciativy, a tak už snad nepotkáme na předvolebních mítincích znuděnou mládež navlečených do stranických barev, která se slovy „pane, vemte si letáček“ vnucují propagační materiály a těší se, až jim skončí „šichta“.
Mladí sociální demokraté, Mladí konzervativci nebo Modrý tým jsou upřímně přesvědčení dobrovolníci a snaží se o korektní kampaň. Na druhou stranu co je vlastní negativní kampani? Přesvědčit, že my jsme dobří, protože oni jsou špatní. K lidem, jež propagují své oblíbence tak musí zákonitě existovat i lidé, kteří poukazují na nedostatky těch, k nimž chovají odpor. Nemusím být příznivcem žádné strany, abych považoval Davida Ratha za bezskrupulózního oportunistu, stejně jako nemusím být tajným ctitelem ODS, abych si chtěl hodit vajíčkem po Jiřím Paroubkovi. Skupina „Vejce pro Paroubka v každém městě!“ na sociální síti Facebook si získala obrovskou popularitu a každým dnem se rozroste o několik tisíc členů a pominu-li tu část, která by si s chutí hodila vejcem po jakémkoliv politikovi nebo známé osobnosti, pak jde prostě o občanskou aktivitu nebojující „za něco“, nýbrž „proti něčemu“. Lze jen stěží chápat Paroubkova podezření, že za vším stojí Modrý tým a dost možná sám Mirek Topolánek nebo Ivan Langer, když to byla sama ČSSD, která před lety otevřela pandořinu skříňku negativní kampaně. Pokud sami porušujete pravidla hry, těžko můžete očekávat, že se k vám pak všichni zachovají fér. Takhle systém nefunguje.
Jeden z největších současných demagogů a populistů, Silvio Berlusconi, byl taktéž zaskočen aktivní účastí bloggerů, kteří nebyli spojeni s žádnou politickou stranou, zato na nejvyšší míru znechuceni bezstarostným rozdáváním slibů, a zásobovali Itálii zlomyslnými žerty o Berlusconim. Jsem rád, že i v České republice, stejné jako v Itálii, bezduchý konzumerismus ještě úplně nezahubil kritické myšlení a že ne ze všech s v naší videodemokracii stali němí tleskači a přitakávači. Ostatně pan Paroubek zodpověděl otázku původu vaječné kampaně sám, když se jej v Duchcově reportérka dotázala, zda by to nějakým způsobem mohlo ovlivnit volby, neboť tehdy poznamenal, že to „určitě ovlivní volby, protože jestli něco lidi nemají rádi, tak je to sprosťáctví“. Zde máte vajíčko, za Vaše sprosťáctví, pane Paroubku.
chamelencharlie.cz © 2009
Loading ...