« « Na velikosti (politika) nezáleží | Nejhloupější zákony světa 3 » »
Pražský městský soud zrušil rozhodnutí ministerstva vnitra z roku 2006 o rozpuštění občanského sdružení Komunistický svaz mládeže (KSM) a Češi se tak opět mohli pustit do dalšího kola svého nevyjasněného boje proti komunismu. Na jedné straně jsme svědky tendencí vymezit se vůči komunistické minulosti a odsoudit komunismus jednou pro vždy, a na straně druhé máme komunisty v parlamentu…
Kořeny problému je třeba hledat více než 20 let v minulosti. Díky poklidnému průběhu změny režimu, kdy se znesvářené strany dohodly, nevznikl nikdy významný prostor pro radikální požadavky na postavení komunistů mimo zákon a čeští komunisté si tak díky své pragmatičnosti zajistili budoucnost.
Pod sílou hesla “Nejsme jako oni!” byl zákaz komunistů vyloučen a lid se tak ve svém záchvatu dobrosrdečnosti připravil o možnost problém řešit nejen tehdy, ale i dnes. Vždyť koho by tenkrát napadlo, že komunisté budou na české politické scéně existovat i 20 let od Sametové revoluce?
KSČM si mezitím zajistila sympatie zhruba šestiny až pětiny voličů, a to jistě není zanedbatelné číslo. Komunistům se tak podařilo legitimizovat svou existenci a připravit pěkně tuhý argument pro své odpůrce.
Přes veškeré snahy několika senátorů i aktivistů v Česku nikdy nedošlo k postavení komunismu a komunistických symbolů do stejné pozice, jak je již desítky let přijímán nacismus a jeho symboly. A tak zatímco s hakenkreuzem na tričku si na procházku jen tak někdo nevyjde, srpem a kladivem na vlajce můžete mávat dle libosti. Naopak radikálně se s tímto vypořádaly pobaltské státy, kde bude mít na hranicích problémy se vstupem i Gorbačov coby symbol perestrojky.
Problém českého komunismu ale sahá mnohem dále, než jen k zákazu partičky levicových intelektuálů s výhružnými hesly na prostěradlech. Do značné míry je totiž tolerance a z toho vyplývající přítomnost KSČM v parlamentu zásadním problémem pro akceschopnost českých vlád a politickou stabilitu vůbec.
Přítomnost strany, s níž se prostě nemluví, komplikuje veškerá politická vyjednávání a tak jsou její křesla prakticky vyhozená - destruktivní síly je v českém parlamentu i bez nich přebytek a té konstruktivní pomálu.
Co by se ale stalo, kdybychom KSČM a její přidružené organizace zakázali? Opravdu jsou všichni její voliči zapřísáhlí komunisté, nebo strana slouží jako lapač všech protestních hlasů? Je lepší tolerovat KSČM i za cenu politické nestability v zemi, nebo chceme opravdu zjistit, co za “antistranu” nastoupí na její místo?
Z Paroubkova výkladu Bohumínského usnesení jde pravici mráz po zádech, teď jsme opět povolili činnost organizace, která si klade za cíl rozbít ústavu. A na druhé straně zřizujeme ústavy pro zkoumání totalitních režimů a hledáme důkazy pro zákaz KSČM. Tak jak to teda je?
Loading ...
Napište komentář