Svět se zbláznil. Při čtení ekonomických zpráv musím kontrolovat kalendář, zda jsem se náhodou neocitl ve 30. letech. Ne že by situace vypadala tak černě, ale prohlášení politiků, kteří se rádi nechají označovat jako světoví vůdci, nápadně připomínají „řešení“ později kritizovaná za svou krátkozrakost a často účinky přesně opačné k těm avizovaným.
Nikolas Sarkozy v Davosu hřímá za větší regulaci trhů i omezení volného obchodu, Barack Obama bude selektivně zvyšovat daně (viz zde). A o takovém Silviu Berlusconim pochybuju, zda vůbec má představu, co to je volný trh, když jej nikdy ani neviděl a od dob Bettina Craxiho nezískal žádnou zakázku poctivě, pokud vůbec někdy.
Dnes mě obzvláště zaujal on-line rozhovor s Ing. Janem Mládkem CSc. v Hospodářských novinách, ekonomickým expertem ČSSD (viz zde). Tentokrát mám pro změnu pocit, že si pro svůj titul odskočil do let 50. minulého století, neboť tehdy bylo velmi módní keynesiánství. Výstižnější by bylo nazývat jej ekonomickým kuchařem, nicméně takových pojmů v zájmu korektnosti HN neužívají.
Pan Mládek, potažmo ČSSD považuje za prioritu zavedení eura v ČR již kolem roku 2014 až 2015 a v rámci toho do dvou let snížit schodek rozpočtu minimálně na tři procenta HDP. Současně slibuje urychlit hospodářský růst, nicméně neprozradil jak, zato se zmínil o zvýšení daně z příjmu podniků a progresivní daň pro vyšší příjmové skupiny. Zároveň však se bude snižovat nezaměstnanost a firmy, ač více zdaněné, budou přece v důsledku naordinovaného hospodářského růstu nabírat zaměstnance.
Že není možné mít všechno co pan Mládek vyjmenoval? Stačí snížení nezaměstnanosti a stabilizaci veřejných financí označit za okamžité a přijetí eura a hospodářský růst za střednědobé cíle. Pak diskuze sklouzla z ekonomické roviny k etice, což je vskutku zajímavá kombinace. Dozvídáme se, že progresivní daň z příjmu fyzických osob je „výrazem zodpovědnosti a solidarity s těmi co vydělávají méně.“ Pokud si správně pamatuji z hodin filosofie, pak solidarita implikuje dobrovolnost a je od ní neoddělitelná. Přikázaná dobrovolnost je tedy nejen protimluv, ale ještě k tomu hořce cynický. Inu pokud něco černého dostatečně dlouho nazýváme bílým, pak je to bílé.
Progresivní daň je dle slov pana Mládka dokonce v zájmu lidí s vyššími příjmy, neboť „pokud to neudělají i je to postihne-budou mít vyšší výdaje na ploty s ostnatým drátem, soukromé bezpečnostní agentury atd.“ ČSSD má asi v plánu podporovat třídní boj a neposlušné buržoazii hrozí zakroutit krkem jako kdysi Klement Gottwald. Jde o osvědčené a v českém prostředí vyzkoušené metody, tak proč jich nevyužít.
Ostatně osvědčenými metodami se pan Mládek zaštiťuje dál, když obhajuje právě onu progresivní daň: „Progresivní zdanění fyzických osob je obvyklé ve všech civilizovaných zemích. Je poměrně solidně podepřeno ekonomickou teorií: teorií mezního užitku.“ V západních zemích se skutečně rozšířilo, ale tomuto principu byla vytýkána právě jeho nemorálnost. Slovy Jamese Milla je progresivní daň krádeží na těch, kteří pracují více. Co se týče teorie mezního užitku pak v tomto případě je těžké ji aplikovat, neboť naráží na racionální volbu každého ekonomicky uvažujícího jedince, zvláště u jedinců českých, kteří mají málo úcty a vůle dodržovat zákony, které je poškozují nebo se zdají nelegitimními. A tak k utíkání firem i nadaných jedinců (viz např. zde) se přidá řada úniků daňových.
V případě zkušeného ekonoma nepředpokládám neznalost, a tak nelze jinak než označit za vrcholný cynismus označit průběžný systém financování důchodů, který je v ČR dnes a jenž nás za pár let pravděpodobně zruinuje, za „nejstabilnější co existuje“. Každý systém založený na Ponziho schématu se zdá být skutečně stabilní, když pod pohrůžkou sankcí jsou všichni nuceni tento systém využívat, ale jako všechny pyramidové hry, i tato „solidární pyramida“ se jednou zhroutí.
Nejvíce mě ale potěšilo, že vlastně žiji v daňovém ráji, jak se mi pan Mládek snaží namluvit. S vyslovením slov „daňový ráj“ si ihned každý vybaví nízkou míru zdanění, ale stejně neodmyslitelně k tomu patří i stabilní legislativní prostředí a možnost domoci se práva v rozumné době. Každý, kdo v ČR podával daňové přiznání alespoň za dvě fiskální období nebo se už musel potýkat se soudy ví, že posledně jmenované znaky daňových rájů jsou u nás jen zbožným přáním.
A nakonec až se ti produktivnější odstěhují, pak skutečně nezbude nic jiného, než více zdanit ty, kteří zůstanou.
Loading ...