Nejvyšší správní soud zrušil minulý čtvrtek Dělnickou stranu. Stalo se tak vůbec poprvé, co byla v ČR rozpuštěna politická strana. Není se čemu divit – jedná se o mimořádný zásah do práv občana. Fakticky se ale zřejmě nic nezmění. Proč? Zrušením strany sice zaniklo její právo nadále se účastnit aktivní politiky, nicméně pouze pod současným názvem a symboly. Členové ani vedení nijak na svých právech krácení nebudou a tak není problém přejít do jiné strany, nebo založit si zcela novou.
To samozřejmě v bývalé Dělnické straně vědí a tak se prý 90 % její členské základny chystá přestoupit do Dělnické strany sociální spravedlnosti. No schválně se zamyslete, která z vašich maminek by se nezdráhala založit politickou stranu pro případ, že by jejímu synáčkovi něco nevyšlo? Ano, DSSS vede od prosince 2006 Vandasova matka Hana Pavlíčková. Výborně vymyšlené.
Skvěle je vymyšlený i název dalšího kandidáta na zvýšenou pozornost státních úřadů; SS přidané na konec názvu strany je zdviženým prostředníčkem současnému politickému establishmentu, který je navíc ve svých pokusech nadále omezovat lidi z DS v současnosti zcela bezbranný. DSSS totiž nevykazovala skoro žádnou činnost a proto nemůže být spojována s čímkoli, co by se státu nemuselo líbit.
Je diskutabilní, jestli zrušením DS nepřilili sami státní úředníci trochu oleje do ohně. Pocit nutnosti akce se po zrušení DS u jejích členů určitě posílil, navíc bude výsledek viditelný, jelikož dojde k pouhému přelévání členů a změnám symbolů. Nicméně stát jasně ukázal, co si o takových stranách myslí, a protože český právní systém nezná možnost zákazu politické činnosti jedinci, je to tak jediné, co mohl udělat.
Situace u nás ale zdaleka není ojedinělá. Nemusíme chodit až tak daleko pro další příklady – v Maďarsku již delší dobu promlouvá do tamního dění strana Jobbik, která u NSDAP taky opisovala trochu více, než by bylo zdrávo. Nejenom Slováci a Romové se začínají oprávněně bát, protože populismus a nacionalismus je evidentně dobře namíchaný mix pro jakékoli století.
Pravicový extrémismus tady bude tak dlouho, dokud pro něj bude existovat živná půda. V podobném duchu se ostatně vyjádřil i Nejvyšší správní soud, který tak zároveň poskytl něco k zamyšlení nejen české politické elitě: „Označení DS jako subjektu nepřátelského demokratickému právnímu státu může přinést úlevu veřejnému svědomí. Společnost si ovšem musí být vědoma toho, že příčina existence DS leží uvnitř jí samotné. Strana není vnější nepřítel, je to jedna z tváří této společnosti. Problémy této společnosti, na které DS v některých případech legitimně poukazovala a kterých využila či zneužila, samozřejmě rozpuštěním této strany nezmizí.“



