Recenze Pána Prstenů z Rudého práva

Jde o další útok proti socialistickému zřízení. Říše zla, z níž se valí popel a dým, je průhledně umístěna na východě, obrazem dělnické třídy, která jednotně v potu tváře buduje těžký průmysl, mají být odporní a zlí skřeti. Samozřejmě že zpovykaný synáček z buržoazní rodiny nemůže vidět na těžké práci nic krásného a povznášejícího. Obyvatelé západu – zemí oplývajících mlékem a strdím – elfové (neboli aristokracie), lidé (buržoazie) a hobiti (statkáři) žijí naopak v blahobytu (aniž je vysvětleno, odkud jej získávají) a jediné, co je trápí, je „hrozba“ z východu. „Síly dobra“ zde přestavuje sbírka představitelů těchto reakčních kruhů, jejichž ruce se nikdy nedotkly pořádné práce.

Jejich vůdcem je Gandalf, šiřitel zpátečnické ideologie, s jejíž pomocí udržuje obyvatelstvo v nevědomosti a strachu před pokrokem. (…) Není pak divu, že Saruman, zastánce utlačovaných a šiřitel pokroku, je prohlášen za zrádce a jeho sídlo je zničeno bojůvkou fanatických zpátečníků.

Když pak šíří socialismus v Kraji, je chycen a bez soudu potrestán hobity, podporovanými a placenými kapitalistickou mocností Gondorem. (…) Ale socialismus se naštěstí nedá zničit hozením jakékoli své relikvie, i té nejposvátnější, do ohně. Drž se Mordore, obklíčený nepřátelskými reakčními sousedy!

Recenze Pána prstenů, původně otištěno v Rudém právu

Další úryvky:

Je mnoho způsobů, k nimž se uchyluje nepřítel, aby ponížil naši zemi, rozvíjející se v duchu socialistického soutěžení. A tak anglický spisovatel J.R.R. Tolkien vydal před nějakou dobou knihu, v níž zastřeně útočí na naše zřízení prosazující práva pracujícího lidu. Titulní „Pán prstenů“ Sauron je vládcem chudé země, v níž rozvinutý kolektiv má v rukou skutečnou vládu, vykonávanou doživotně zvolenými zástupci – Nazguly (v knize nazývanými – jaká ironie – upíry).

Skřeti – dělnická třída Mordoru budující těžký průmysl, jsou vylíčeni jako tvorové odporného vzhledu a zvyků (jak by zpovykaný synáček z buržujské rodiny – potomek národa anglických imperialistů, mohl vidět něco krásného a povznášejícího na těžké práci?)

Do kontrastu se skvělou organizací práce a pořádkem v Mordoru, zemi vylíčené jako „spálená pustina“, z níž se valí popel a dým (že by náznak závisti?) je postaven obraz žírných, „mlékem a medem oplývajících“ zemí západu, kde všechno zboží téměř „roste na stromech“. Odkud se však bere ve skutečnosti, toho se lze těžko dopátrat – že by pomocí nadpřirozené bytosti, tzv. boha? Ha ha!

Zatímco dnem i nocí pracující Mordor trpí nedostatkem základních potravin a vody, sousední země oplývají nadbytkem.

Jak nápadná podobnost s naší současností, kde nás rozbujelý kapitalizmus ohlupuje obrázky blahobytu, jehož zdroje zůstávají utajeny (čáry Gandalfa a elfů?), zatímco sedláci a dělníci našeho tábora pracují poctivě a usilovně, aniž by docházelo k jejich vykořisťování, a všechno získávají pouze prací vlastních rukou.

Elfové, hobiti a takzvaní vznešení lidé symbolizují skupinu zahálčivé aristokracie a buržoazie, která se snaží vzepřít globální revoluci, zatímco skřeti a trollové, vylíčení jako tvorové temnoty, se skrývají pod zemí a v potu tváře si vydělávají na kousek suchého chleba (jim není určen lembas ani miruvor!) Pokrokový čaroděj Saruman, který jim poskytuje ochranu a obživu a bojuje za práva menšin, je prohlášen za zrádce a jeho sídlo je zničeno reakční bojůvkou, vždy připravenou k chuligánským výtržnostem.

Když pak šíří socializmus v Kraji, je chycen a bez soudu potrestán hobity, podporovanými (a placenými) kapitalistickou mocností Gondorem.

„Síly dobra“ v Tolkienově knize představují individualističtí zástupci reakčních kruhů, jejichž ruce se nikdy nedotkly pořádné práce. To diskredituje Froda, Aragorna, Boromira i šiřitele pověr a zpátečnické ideologie Gandalfa. A Tom Bombadil je zároveň představitelem květinové mládeže i tyranem, který ve své zemičce vládne neomezenou mocí – jakým právem?

A ještě je tady Faramir, elegantní, inteligentní a okouzlující jako James Bond, sabotující všechny projevy internacionalizmu.

Galerie postav bez ideologické páteře, vrhajících se do boje „proti jinakosti“. Ale socializmus se naštěstí nedá zničit hozením jakékoli své relikvie, i té nejposvátnější, do ohně. Drž se, Mordore, obklíčený nepřátelskými reakčními sousedy!

Ve skutečnosti J. R. R Tolkien vycházel při psaní svých povídek ze staré anglické mytologie. V té je „hrozba z východu“ hluboce zakořeněna, jelikož v druhé půli 11. století pořádali Normané z východu do Anglie sérii válečných výprav a roku 1066 v Bitvě u Hastingsu zvítězil  normanský vévoda Vilém Dobyvatel a stal se tak anglickým králem. V roce 1072 napadl Vilém Dobyvatel i Skotsko.