Začal jsem pravidelně číst Deník Referendum. Po volbách mi totiž bylo vysvětleno, že česká levice nevyhrála drtivě především díky důkladnému výplachu mozků nebohých čtenářů, diváků a posluchačů ze strany „pravicových médií“.
Zaznamenal jsem dva návrhy, jak proti tomuto nežádoucímu jevu bojovat: voliči levice by měli konzumovat vlastní „levicová média“, jejichž zpravodajství a komentáře nadržují levici, takže zhoubný vliv „pravicových médií“ na veřejné mínění se vyruší. Anebo by měli všichni čerpat informace jen z „nestranných a neutrálních médií“. Je zajímavé, že příznivci obou možností shodně doporučovali právě Deník Referendum.
Pozorně sleduji, jak se ČSSD vyrovnává s nepříznivým výsledkem voleb. Doufal jsem, že využije situace jasného a stabilního rozdělení mezi koalicí a opozicí k důkladné reflexi své předchozí sebeprezentace a projde upřímnou intelektuální katarzi.
Mám ale obavu, že místo aby nově definovala svůj ideologický profil, soustředila se na oslovení skupin voličů, k nichž tradičně obtížně proniká, a nabízela alternativní politiky k těm koaličním, stane se základem její kritiky vlády následující konspirační teorie, s níž se stále častěji a ve stále propracovanější podobě setkávám právě (a nejen) v Deníku Referendum:
České pravicové politické strany jsou úzce propojeny s „podnikatelskými kruhy“, ve skutečnosti jsou přímo součástí těchto „podnikatelských struktur“ a ztělesňují jejich zájmy. Jejich cílem je samozřejmě maximalizovat vlastní ekonomický zisk, a to zcela sobecky, bez ohledu na „sociální solidaritu“ či „sociální smír“.
Téměř všechno, co šlo privatizovat, už bylo „rozkradeno“ v 90. letech. Jediné, co „soukromý sektor“ ještě nepohltil, jsou „veřejné služby“, jejichž poskytování zabezpečí pouze „sociální stát“. Protože se ale veřejnost dobrovolně nesmíří s „demontáží sociálního státu“ a s následnou „privatizací veřejného sektoru“, vymyslela česká pravice ďábelský plán.
Zřejmě sledovala vývoj světové ekonomiky a asi dokázala předpovědět příchod hluboké ekonomické krize. Ve správný okamžik snížila vláda Mirka Topolánka příjmy státního rozpočtu. Miroslav Kalousek zatajil dopady těchto opatření systematickým falšováním odhadů růstu ekonomiky. Díky chybějícím příjmům se státní rozpočet dostal zákonitě do hlubokých deficitů.
Pravicová média následně vymyla mozky českým voličům a přesvědčila je, že před státním bankrotem nás může zachránit pouze „fiskální disciplína“, ale hlavně „nezbytné reformy.“ Jenže nikdo netuší, že drastické škrty znemožní, aby stát dále plnil své funkce, a že ony reformy jsou vlastně jiným slovem pro „destrukci sociálního státu“ a následnou „privatizací veřejného sektoru.“
Co k tomu říct? Hlasatelé této nové pravdy samozřejmě vybrali množství ekonomických dat hovořících v jejich prospěch a neméně pečlivě zatajují množství jiných. Jejich tvrzení můžeme zpochybňovat a vyvracet, ale každá správná konspirační teorie je kluzká ryba a dokáže se ohýbat jak je potřeba, aby proplula silným proudem protiargumetů. Ekonomie není empirická věda. Nesčetné množství různých indikátorů jistě poslouží stejně dobře oběma stranám v tomto novém sporu o smysl českých politických dějin.
Obávám se, že tenhle zatím ještě mladý kapr se bude v českém politickém rybníčku mrskat dlouhá léta. Dobře se bavte!
Pro chameleoncharlie.cz napsal Kamil Gregor
Loading ...