Trojkoaliční vláda má problém. Ráda by srazila schodek státního rozpočtu na příčetnou úroveň, jenže velká část výdajů je mandatorních (jsou dány zákonem). Popravdě řečeno, pokud se něco neudělá, budou mandatorní výdaje brzy vyšší než veškeré dostupné příjmy. Ale aby se mohly mandatorní výdaje snížit, musely by se měnit zákony. A to už nestihne.
Takže nezbývá než škrtat peníze na úřednické platy, hasičské stříkačky, policejní radary a pozlacené a diamanty sypané dálnice (jen tak si lze vysvětlit jejich cenu). Jenže takové škrtání je velmi nebezpečné. Kromě toho, že za pár měsíců si budou hasiči u požárů podávat kbelíky, sestřičky v nemocnicích přestanou vyměňovat bažanty a po ulicích se budou plížit vyhladovělé davy nezaměstnaných sekretářek, nás brzo čekají podzimní volby.
V květnu vystavili voliči stranám vládní koalice fakticky bianko šek na všechny potřebné změny. Vláda je ideologicky homogenní a má jasnou většinu, lepší reformní konstelaci si snad ani nelze představit. Jenže reformy se dají odstartovat až v příštím roce. To už bude dost času měnit zákony a pokusit se zadělat na slušné penze, moderně vybavené školy a kratší čekací doby na kyčelní klouby. Mezitím ale budeme volit do senátu a komunálu.
Volby budou lakmusovým papírkem nálady veřejnosti (nenechte se mýlit, o výběr starosty, zastupitele nebo, nedej bože, senátora v nich nejde). Propadnou-li vládní strany, mohlo by se stát, že reformní nadšení vyprchá, Česká republika prostojí na místě další čtyři roky a až se reformy stanou otázkou života a smrti, budou naše ulice hořet jako v Řecku. Bylo by velmi ironické, kdyby zrovna vládla ČSSD (s podporou napříč celým komunistickým spektrem).
Zdá se, že strany vládní koalice si podporu veřejnosti zatím drží. Na pravici navíc v současné době korzují dvě velké strany, takže hlasy nespokojených voličů se mohou přelévat mezi koaličními stranami a nemusí nutně plynout k opozici. Vypadá to, že hlavní opoziční síla si pořád ještě léčí rány utržené při parlamentních volbách. Jak nedávno pěkně řekl Petr Dimun, když byla hlavní lokomotiva sociální demokracie (Jiří Paroubek) odstavena na vedlejší kolej, vlak jede už jen setrvačností.
Do voleb se ale může leccos stát a na pěkné problémy už je zaděláno. Kdo si před volbami myslel, že média nahrávají pravici, ten se jistě nestačí divit, jakou masáž teď dostávají škrtající ministři. Schopnosti takového Radka Johna nebo Víta Bárty vysvětlit veřejnosti navrhované škrty, obhájit je před námitkami novinářů a ustát palbu odborů a opozice je docela tristní.
David Rath nešel před pár dny na oběd se členy vlády, protože by se mu prý kvůli snížení platů státních zaměstnanců mohlo udělat nevolno. Dovedu si představit, že jíst v jedné místnosti zrovna s Davidem Rathem na chuti taky moc nepřidá. Kdybych se ale toho oběda mohl zúčastnit, poradil bych ministrům současné vlády, aby si při prezentaci škrtů počínali mnohem obezřetněji. Může se totiž klidně stát, že vláda bude reformní jen do dalších voleb.
Pro chameleoncharlie.cz napsal Kamil Gregor
Loading ...