Vládu stíhá kauza za kauzou a trojkoalice se otřásá v základech. Obecně platí, že čím silnější má vláda oporu v parlamentu, tím více klesá loajalita a jednotlivých poslanců ke stranické linii. Těsná většina totiž klade větší důraz na disciplínu, když bytí o bytí a nebytí vlády rozhoduje několik případných rebelů.
Dalším faktorem je počet vládních stran. Mezi stabilitou a počtem koaličních partnerů panuje nepřímá úměra. A svou roli samozřejmě hraje, jak jsou politické strany strukturované. Podivné nekonzistentní slepence hrozící každou chvíli rozpadem dobře známe z případů Zelených a Věcí veřejných.
No a nyní tady máme kombinaci všech tří faktorů, to jest noční můru pro vládu, která si vytkla za cíl prosadit soubor důležitých reforem. Jedna z vládních stran se rozklížila, jeden ministr už rezignoval (není lepší při Bártových ambicích říct „abdikoval“?). Hře na „škatulata, hejbejte“ se tedy nevyhneme.
Navíc si premiér Petr Nečas s Věcmi veřejnými přes média, jak je v našich krajích zvykem, vyměnili ultimáta. Ultimáta v pravdě nepřijatelná pro všechny zúčastněné. Bohuslav Sobotka si přihřívá svoji polívčičku a v duchu koloritu ČSSD avizoval vyvolat hlasování o nedůvěře. Budou brzy volby?
Předně bych ony přehnané požadavky nevnímal striktně. Ovšem v zeměpisných šířkách neuvyklých smlouvání příliš nepřekvapuje, že jsou považována za ultimáta. Spíše bych je bral jako přiměřeně nadsazenou „startovní cenu“.
Možná to někteří budou brát jako slabost Petra Nečase až odstoupí od svých přísných požadavků a něco sleví, ale výhody tohoto přístupu nad případnými nevýhodami převažují. Ostatně kdo by si nyní přál předčasné volby? ČSSD a KSČM.
Krom toho, že požadovat hlasování o nedůvěře patří ke kultuře opozice, tentokrát by opoziční strany měly možnost v případě předčasných voleb skutečně sestavit vládu, tedy pokud ČSSD neohrne nos nad KSČM. Nicméně při pohledu na vyčerpané stranické pokladny se mi nechce věřit, že by se kterákoliv strana, ČSSD nevyjímaje, chtěly pustit do dalšího nákladného kolotoče volebních kampaní.
Na co se tedy můžeme těšit? Nejspíše na určitou rekonstrukci současné vlády. A v duchu toho, že nestandardní řešení se stala standardem, i na deus ex machina v podobě lehce mimoústavních zásahů pana prezidenta. Zůstaňte u svých přijímačů, představení nekončí. Přejeme příjemnou zábavu.
Loading ...