Propaganda v dětských kreslených seriálech

• Tweet

• Tweet

Myslíte, že dětské kreslené seriály nemají nic společného s ideologií a že politika je vyhrazena světu dospělých? Tak to se mýlíte. Politická filozofie byla vždy více či méně přítomná v mýtech a lidové slovesnosti a totéž platí i pro pohádky a dětské příběhy. Pojďme se podívat na několik kreslených seriálů, které byste možná z propagace politických názorů nepodezírali.

Komunistická utopie Šmoulů

Šmoulové byli vytvořeni v 50. letech belgickým kreslířem Pierrem Cullifordem známým pod pseudonymem Peyo. Žijí v malé vesničce, která je dokonalým obrazem ideální anarchistické komunity.

Jejich ekonomika je založena na vzájemné solidaritě a spolupráci. Každá z postav vyniká v nějakém řemesle a ke společnému blahu přispívá podle hesla „od každého podle jeho možností, každému podle jeho potřeb.“ Šmoulí „stát“ poskytuje svým obyvatelům základní životní potřeby (bydlení či potraviny) zdarma.

Úhlavním nepřítelem Šmoulů je zlý čaroděj Gargamel, který svým vzezřením (zejména velkým nosem) připomíná karikatury Židů. V jedné pozoruhodné epizodě Šmoulům představí koncept peněz. Peněžní směna v nich probudí negativní charakterové vlastnosti jako je sobectví a závist.

Kromě anarchokomunismu lze v seriálu najít i prvky klasické platónské utopie: Vesničce vládne Taťka Šmoula, archetyp „filozofa na trůnu“. Příznačně je doslova „otcem“ („taťkou“) svého lidu. Prvek přirovnání státu k velké rodině a vládce k její hlavně najdeme v řadě totalitních států.

Fašistický dobrodruh Tintin

Tintinova dobrodružství jsou dílem dalšího belgického umělce Georgese Remi známého jako Hergé. Jde o jednu z nejpopulárnějších komiksových sérií všech dob, která se dosud dočkala překladu do více než 50 jazyků. V kinech se nedávno objevilo holywoodské zpracování.

Tintinova dobrodružství byla vehementně kritizována za to, že prezentují silně rasistický a někdy až fašistický pohled na svět. V Tintinových příbězích se často objevují rasové stereotypy a karikaturizovaná zobrazení cizích kultur. Evropští kolonialisté jsou naopak líčeni jako osvícení vládci, kteří „barbarským“ národům přináší plody civilizace.

Jen tak pro zajímavost: První díl série z roku 1930 se jmenuje Tintin v zemi Sovětů a pojednává o cestě hlavního hrdiny do Stalinova Sovětského svazu.

Benevolentní kapitalista Skrblík

Politické konotace najdeme i v kresleném seriálu Kačeři z kačerova (v originále Duck Tales) od Walta Disneye. Řada pozdních dvacátníků ho v jistě v devadesátých letech poctivě sledovala každou neděli.

Mimořádně poutavou postavou je Kačer Skrblík (v angličtině Scrooge McDuck), skotský přistěhovalec a milionář. Jeho vzhled obsahuje řadu stereotypních představ o finančnících, bankéřích a magnátech období 30. let 20. století: nosí frak, lesklý cylindr, drobné brýle a pozlacenou hůlku.

Skrblík má řadu negativních vlastností asociovaných s kapitalistickou elitou, zejména patologickou chamtivost a posedlost svým majetkem, který střeží (navzdory ekonomickým poučkám o inflaci) v obřím trezoru, a obsesivní přepočítávání peněz. Výrazná je i jeho chorobná obava z vyloupení této pokladnice.

Skrblík je ovšem zároveň vylíčen jako kladný hrdina hodný obdivu a sympatií. Jeho postava tak vlastně satirizuje, zlehčuje či přímo zakrývá negativní projevy dravého kapitalismu 19. a počátku 20. století.

Jeho životní příběh je navíc dokonalým příkladem Amerického snu: Chudý přistěhovalec ze Skotska opouští svoji rodinu a přichází do Spojených států. Zpočátku žije doslova na dně společnosti, díky své píli a inteligenci se ale postupně vypracuje až na samotný vrchol. Jeho bohatství je tak představeno jako zcela zasloužené.

Nutno podotknout, že v seriálu vystupuje i Skrblíkův protipól Držgrešle Hamoun (Flintheart Glomgold), který naopak ztělesňuje negativní stereotypy kapitalistů: hamižnost, sobectví a pohrdání chudými (nebo alespoň chudšími) lidmi.

Totalitní společnost uvnitř lidského těla

Zřejmě nejsilnější a nejsystematičtější politickou propagandu ale najdeme, kde byste ji možná nečekali: v populárním francouzském kresleném seriálu Byl jednou jeden život ukazující fungování lidského těla. Jednotlivé postavy v něm představují různé druhy buněk, jenž ve „společnosti“ lidského těla plní různé funkce.

Tento seriál je obrazem dokonalé totalitní společnosti. Každá „osoba“, zde má své místo, které je objektivně dáno už v okamžiku jejího zrození. Například červené krvinky tvoří jakousi „dělnickou třídu“, protože bez oddechu a odpočinku těží a přenáší kyslík.

Totalitní společnost je zcela centralizována, na její chod dohlíží mozková buňka, která představuje ekvivalent moudrého a laskavého Velkého bratra: jeho moc je absolutní a jeho úsudek je vždy správný. Žádná diskuze ani opozice neexistuje.

V seriálu je rovněž neustále zobrazována kontrola řádu pomocí násilí a nástrojů policejního státu. Jakmile se v těle objeví bakterie nebo viry (škodliví vetřelci z vnějšku, kteří nezapadají do společnosti), bílé krvinky v podobě policistů či vojáků nepřátele nemilosrdně zlikvidují.

Nejzajímavější je ale skutečnost, že celý tento systém funguje zcela bez donucení. Nedochází k neshodám ani bouřím. Pokud si v této společnosti otroci uvědomují, že jsou otroky, nevadí jim to.

Možná namítnete, že se seriál jednoduše snaží vysvětlit, jak funguje lidské tělo, a tyto politické implikace jsou jen vedlejším efektem. Pravdou ale je, že kreslený seriál o lidském těle vyžaduje tak vysokou míru antropomorfizace, že by ho bylo možné natočit mnoha různými způsoby.