Komunistická utopie Šmoulů

Šmoulové byli vytvořeni v 50. letech belgickým kreslířem Pierrem Cullifordem známým pod pseudonymem Peyo. Žijí v malé vesničce, která je dokonalým obrazem ideální anarchistické komunity.

Jejich ekonomika je založena na vzájemné solidaritě a spolupráci. Každá z postav vyniká v nějakém řemesle a ke společnému blahu přispívá podle hesla „od každého podle jeho možností, každému podle jeho potřeb.“ Šmoulí „stát“ poskytuje svým obyvatelům základní životní potřeby (bydlení či potraviny) zdarma.

Úhlavním nepřítelem Šmoulů je zlý čaroděj Gargamel, který svým vzezřením (zejména velkým nosem) připomíná karikatury Židů. V jedné pozoruhodné epizodě Šmoulům představí koncept peněz. Peněžní směna v nich probudí negativní charakterové vlastnosti jako je sobectví a závist.

Kromě anarchokomunismu lze v seriálu najít i prvky klasické platónské utopie: Vesničce vládne Taťka Šmoula, archetyp „filozofa na trůnu“. Příznačně je doslova „otcem“ („taťkou“) svého lidu. Prvek přirovnání státu k velké rodině a vládce k její hlavně najdeme v řadě totalitních států.

Fašistický dobrodruh Tintin

Tintinova dobrodružství jsou dílem dalšího belgického umělce Georgese Remi známého jako Hergé. Jde o jednu z nejpopulárnějších komiksových sérií všech dob, která se dosud dočkala překladu do více než 50 jazyků. V kinech se nedávno objevilo holywoodské zpracování.

Tintinova dobrodružství byla vehementně kritizována za to, že prezentují silně rasistický a někdy až fašistický pohled na svět. V Tintinových příbězích se často objevují rasové stereotypy a karikaturizovaná zobrazení cizích kultur. Evropští kolonialisté jsou naopak líčeni jako osvícení vládci, kteří „barbarským“ národům přináší plody civilizace.

Jen tak pro zajímavost: První díl série z roku 1930 se jmenuje Tintin v zemi Sovětů a pojednává o cestě hlavního hrdiny do Stalinova Sovětského svazu.

Benevolentní kapitalista Skrblík

Politické konotace najdeme i v kresleném seriálu Kačeři z kačerova (v originále Duck Tales) od Walta Disneye. Řada pozdních dvacátníků ho v jistě v devadesátých letech poctivě sledovala každou neděli.

Mimořádně poutavou postavou je Kačer Skrblík (v angličtině Scrooge McDuck), skotský přistěhovalec a milionář. Jeho vzhled obsahuje řadu stereotypních představ o finančnících, bankéřích a magnátech období 30. let 20. století: nosí frak, lesklý cylindr, drobné brýle a pozlacenou hůlku.

Skrblík má řadu negativních vlastností asociovaných s kapitalistickou elitou, zejména patologickou chamtivost a posedlost svým majetkem, který střeží (navzdory ekonomickým poučkám o inflaci) v obřím trezoru, a obsesivní přepočítávání peněz. Výrazná je i jeho chorobná obava z vyloupení této pokladnice.

Skrblík je ovšem zároveň vylíčen jako kladný hrdina hodný obdivu a sympatií. Jeho postava tak vlastně satirizuje, zlehčuje či přímo zakrývá negativní projevy dravého kapitalismu 19. a počátku 20. století.

Jeho životní příběh je navíc dokonalým příkladem Amerického snu: Chudý přistěhovalec ze Skotska opouští svoji rodinu a přichází do Spojených států. Zpočátku žije doslova na dně společnosti, díky své píli a inteligenci se ale postupně vypracuje až na samotný vrchol. Jeho bohatství je tak představeno jako zcela zasloužené.

Nutno podotknout, že v seriálu vystupuje i Skrblíkův protipól Držgrešle Hamoun (Flintheart Glomgold), který naopak ztělesňuje negativní stereotypy kapitalistů: hamižnost, sobectví a pohrdání chudými (nebo alespoň chudšími) lidmi.

Totalitní společnost uvnitř lidského těla

Zřejmě nejsilnější a nejsystematičtější politickou propagandu ale najdeme, kde byste ji možná nečekali: v populárním francouzském kresleném seriálu Byl jednou jeden život ukazující fungování lidského těla. Jednotlivé postavy v něm představují různé druhy buněk, jenž ve „společnosti“ lidského těla plní různé funkce.

Tento seriál je obrazem dokonalé totalitní společnosti. Každá „osoba“, zde má své místo, které je objektivně dáno už v okamžiku jejího zrození. Například červené krvinky tvoří jakousi „dělnickou třídu“, protože bez oddechu a odpočinku těží a přenáší kyslík.

Totalitní společnost je zcela centralizována, na její chod dohlíží mozková buňka, která představuje ekvivalent moudrého a laskavého Velkého bratra: jeho moc je absolutní a jeho úsudek je vždy správný. Žádná diskuze ani opozice neexistuje.

V seriálu je rovněž neustále zobrazována kontrola řádu pomocí násilí a nástrojů policejního státu. Jakmile se v těle objeví bakterie nebo viry (škodliví vetřelci z vnějšku, kteří nezapadají do společnosti), bílé krvinky v podobě policistů či vojáků nepřátele nemilosrdně zlikvidují.

Nejzajímavější je ale skutečnost, že celý tento systém funguje zcela bez donucení. Nedochází k neshodám ani bouřím. Pokud si v této společnosti otroci uvědomují, že jsou otroky, nevadí jim to.

Možná namítnete, že se seriál jednoduše snaží vysvětlit, jak funguje lidské tělo, a tyto politické implikace jsou jen vedlejším efektem. Pravdou ale je, že kreslený seriál o lidském těle vyžaduje tak vysokou míru antropomorfizace, že by ho bylo možné natočit mnoha různými způsoby.

Odsouzený kuchař posledních deset let ilegálně vařil nejen pro sebe, ale i pro své známé a příbuzné. „Takové sdílení bez schválení kolektivního správce receptů je naprosto nepřípustné!“ nechal se slyšet Odborový svaz restauratérů a kuchařů.

Dnešní rozsudek pomůže stíhat piráty, kteří naprosto v rozporu s autorským zákonem o recepisech a vaření drze vytvářejí pokrmy a bezostyšně je sdílejí s ostatními, aniž by odváděli poplatky kolektivnímu správci. S takovou by restauratéři a kuchaři brzy přišli na mizinu.

V reakci na zpřísněné podmínky v USA připravuje v současné době také Evropský parlament právní normu, podle níž budou platit zvláštní daň všichni majitelé domácích kuchyní, a legální stravování bude možné pouze v zařízeních s platnou licencí.

Už žádné vaření podomácku. Pokud budete chtít steak, tak pěkně do restaurace. Jinak restauratér přichází o zisk. Stop pirátským kuchařům!

Ano, i takhle nějak by to za pár let vypadat. By ChameleonCharlie.cz: kopírování povoleno dle libosti..zatím.

Do protestu se zapojili i takoví internetoví velikáni, jako je Wikipedie, Mozilla, Reddit či WordPress. Některé weby (například právě Wikipedia) byly celý den nefunkční, jiné umístily na web podpůrná loga.

Návrhy zákonů například vytváří „černou listinu“ webů, které budou muset blokovat všichni poskytovatelé v USA. Stejný nástroj nyní využívá k cenzuře Čína a další nedemokratické režimy. Americká ministerstva budou navíc moci blokovat nejen cenzurované stránky, ale i všechny weby, které na ně odkazují.

Neviditelná cenzura

Vůbec nejnebezpečnější je ale tzv. „neviditelná cenzura“. Návrhy totiž umožňují vyřazovat nepohodlné weby z výsledků vyhledávačů. Podobně jako člověk žijící v totalitním státě odříznutém od světa, ani v tomto případě uživatel vůbec nepozná, že k cenzuře došlo, a neuvědomí si její rozsah.

Veřejnost tedy bude zbavena možnosti kontrolovat, zda jsou zákony opravdu využívány pouze v boji proti počítačové kriminalitě. Kdyby je vláda začala zneužívat k potlačování politických názorů, nikdo se to nedozví.

Navrhované zákony se sice týkají pouze USA, ve skutečnosti ale zasáhnou uživatele po celém světě. Převážná část internetové infrastruktury se totiž nachází právě v této zemi. Navíc spojené státy nejsou vůbec tak daleko, jak se mnozí domnívají: pouhý zlomek sekundy od jakéhokoli uživatele v ČR.

Existuje navíc obava, že jakmile bude tabu internetové cenzury jednou prolomeno, další země budou s přijímáním podobné legislativy následovat. Cenzuru Internetu v té či oné podobě zavedlo již například Španělsko, Francie nebo Nizozemsko.

Cenzura internetu v ČR

I v České republice má mnoho uživatelů cenzurovaný internet a ani o tom neví. Tu „správnou verzi“ internetu Vám naservírují O2, Vodafone, T-mobile i další provideři. Filtrovaný internet máme kvůli dětské pornografii, extrémistickým stránkám a „obecně nevhodnému“ obsahu.

Zatímco s pohnutkami pro omezování internetu by jistě většina z nás souhlasila, metody k tomu vybrané jsou minimálně kontroverzní. Všichni  filtrující operátoři blokují stránky podle seznamu, který sestavuje britská polovládní organizace IWF, a tento seznam cenzurovaných stránek je (hádejte) tajný.

Čeští a slovenští operátoři tedy rozhodují podle britského právního řádu, co jejich zákazník na internetu uvidí. Navíc, protože je seznam cenzurovaných stránek tajný, nelze zkontrolovat, že nejsou blokovány například stránky odpůrců cenzury, weby upozorňující na politické skandály, weby konkurence a další.

Skutečných pedofilů se filtrace internetu vůbec nedotkne, protože k získávání a šíření takto nelegálního materiálu vůbec klasický internet nevyužívají, navíc není problém tyto snahy operátorů obejít.

Také my v redakci bychom se neradi dožili dne, kdy internet přestane být svobodný. A protože internet nezná hranice, rozhodli jsme se podpořit celosvětový protest a na 24 hodin vypnout web. Vypadá to, že Kongres situaci přehodnocuje…

Wilders je známý pro svůj vyhraněný postoj k Islámu. Se svou krajně pravicovou politickou stranou PVV prosazuje mimo jiné snížení vlivu EU, zastavení jejího dalšího rozšiřování a to zejména o Turecko, zavedení klauzule do ústavy, která by uzákonila kulturní dominanci křesťanské, židovské a humanistické tradice, omezení imigrace ze zemí mimo oblast kulturního Západu, zrušení volebního práva pro imigranty, pětiletý zákaz výstavby nových mešit a muslimských škol, zákaz modliteb v jiném jazyce než holandštině a další body. Korán považuje za „fašistickou knihu“, která by měla být zakázána stejně jako Mein Kampf.

Nutno podotknout, že Wilders s touto politikou zejména v posledním roce slaví řadu úspěchů. Jeho strana pronikla do Evropského parlamentu a nově je neoficiální součástí vládní koalice, kde tichou podporou posílí menšinovou vládu křesťanských demokratů.

Geert Wilders a jeho boj proti islamizaci Evropy

Geerta Wilderse nejvíce proslavil jeho 17 minutový film Fitna, ve kterém je Islám vylíčen jako agresivní náboženství apriorně usilující o násilné dobytí celého světa. Wilders v něm dává do souvislosti teroristické útoky islamistů s verši Koránu, s kázáními duchovních, kteří v mešitách vybízejí k vraždám nemuslimů, a s výroky imámů povzbuzující muslimy k zabíjení Židů a podrobení bezvěrců.

Film Fitna online ke shlédnutí zde

Film byl umístěn na řadu video serverů po celém světě, z nichž byl krátce po svém uvedení pod výhružkami islamistů stažen. Dnes jej lze najít na několika málo nezávislých serverech, kopii filmu nabízíme ke shlédnutí i na našem webu. Fitna zařídila Wildersovi zákaz vstupu do několika zemí. K zabití Wilderse vyzvali mimo jiné také vůdci Al-Kajdy a speciální policejní složky proto musejí z bezpečnostních důvodů poslance každý den stěhovat z místa na místo.

Rozsudek nad Wildersem by do značné míry mohl být také rozsudkem nad současnou Evropou. Wildersův film má za úkol šokovat, jeho ústředním sdělením je ale upozornění Evropanů na problém, který si mnoho z nich neuvědomuje a který stojí za posílením ultra pravicových stran i v tradičně levicových zemích, jako je Švédsko (u nás nově proti  mešitám bojuje Bobošíková).

Evropa po tisíce let budovala kulturu přebírající morální imperativy z křesťanského základu, která ve své podstatě znamená především svobodu, toleranci k odlišnostem a pluralitu názorů. Ještě nikdy v historii se ale nestalo, že by tento kulturní základ musel v rámci svých geografických hranic čelit takto silné a semknuté minoritě, která by evropskou kulturní tradici mnohdy odmítala respektovat. Evropa tak čelí ohromné výzvě, která do jisté míry může znamenat nutnost redefinovat některé ze základních paradigmat. V opačném případě hrozí evropské kultuře citelný zásah způsobený naší vlastní schopností tolerance.

PS: Holandští muslimové, kteří ve Wildersově filmu požadují svržení holandské vlády a vyhrožují homosexuálům, na rozdíl od Wilderse nebyli zadrženi za podněcování násilí.

musím Vás oslovit a vyslovit se k akutnímu problému. Za minulého režimu nebyla nejen svoboda slova, ale i ostatních lidských práv. Nyní se však naše země honosí přívlastkem demokratická a ani dnes si lidé zatím nezvykli na to, že odpor proti zvůli mocných je jejich základním legitimním právem. Dovoluji si ověřit toto právo demokratické společnosti otevřeným dopisem. Je určen nejen  Vám, ale i vládě a poslancům obou komor.

Můj selský rozum po vyslechnutí novoročního projevu, kdy jste poukazoval na to, jak to ti naši politici dělají špatně, mne zaskočil. Nějak mi Vaše slova nešla dohromady s Vaší politickou kariérou a působením ve vládě. Rychle jste zapomenul na to, že nejen oni, dnešní politici, ale i Vy jste byl spolutvůrcem všeho politického dění a vývoje po sametové revoluci. A tak jsem trošku zapřemýšlel jako sedlák nebo poslední návštěvník restaurace. Jako obyčejný občan tohoto státu.

Už pan Werich složil písničku, kde se pělo: ,,Hej, pane králi, nebuď líný, vem hadry a běž mezi lid…“ Ne vezmi lyže a jeď mezi ty bohaté do hor. Je dvacet let po revoluci. A země, která byla po roce 1990 téměř bez dluhů, ve mnoha výrobách téměř soběstačná, je dnes zadlužená tak, že nad tím zůstává rozum stát. Ale není se čemu divit, když pan Kalousek hovořil výhledově v roce 2009 asi o 37 miliardách plánovaného schodku rozpočtu a ono nám to trošku sklouzlo pomalu na 170 miliard na letošní rok. To se povedlo vám, páni politici. 20 let vaší vlády je snad srovnatelných jen s dobou pobělohorskou, kdy Habsburkové tuto zemičku doslova vydrancovali. Stále slyšíme, že si musíme utahovat opasky a je nutné šetřit.

Víte, páni politici, nějak se mi zdá, že vidím pořád stejné obličeje v tom našem politickém akváriu. Jednou jsem v té straně, podruhé v jiné, tudle změníme politickou tvář za jinou škrabošku. Případně, je- li to účelné, vystoupím a budu se tvářit nadstranicky a jede se dál. Případně se do politiky dostane nějaký politický klaun jako Kateřina Jacques, to je patrně pro oživení. Občan u televize není hloupý a vidí, když si někdo plete pojem s průjmem a biomasu patrně považuje za produkt masného průmyslu.

Jenže ono to tak nejde dělat dál, jinak bude vláda muset zakázat vývoz dřeva, aby zbylo na deset milionů žebráckých holí. Myslím, že když mi média dokola opakují, že jsem zadlužen a každý z nás neseme podíl na tomto dluhu, nějak se mi pění krev v žilách. Vy, páni politici, jste dělali rozhodnutí, kde se peníze vyhazovaly za prohrané arbitráže. Konsolidační banka, jako obří bezedná žumpa na peníze státu… Vaše politická rozhodnutí vedla k demilitarizaci našeho průmyslu a svět skočil po takovém tučném soustu. Náš, na tuto výrobu zařízený průmysl, šel ke dnu. Dnes kupujeme předražené Gripeny, nefunkční Pandury, armáda je moloch, který nedovede hospodařit s pořádným krajícem peněz. Už jen to, že má generální štáb a ministerstvo obrany tolik vojenských úředníků, že by se za to nemusel stydět ani Pentagon, je do nebe volající plýtvání penězi. Na tak malou zemičku jsme grandi, kteří mají neomezené prostředky. Kdybych jako občan hospodařil stejně jako vy, tak budu pro svoji rodinu zaměstnávat 50 nic nedělajících bodyguardů, 10 poradců pro dovolenou, 10 daňových poradců, 10 kadeřníků, 10 sekretářek, 10 šoférů, 10 zahradníků, budu si kupovat Ferrari, Bentleye, Porsche Cayen… Nemám na to, a proto jezdím ve Fiatu. Ale stát se chová jako neuvěřitelný boháč. Chce-li někdo v této zemi šetřit, musí začít nahoře, u našich úředníky přebujelých ministerstev, tam to začíná.

Neskutečně velká poslanecká základna jak dolní, tak horní komory. Máme tolik úředníků, jako kdybychom byli minimálně desetkrát větší zemí. Zbytečně opětovně vytvořené krajské úřady, které jsou svojí prací spíše kontraproduktivní. Silná byrokracie je sice základem státu, ale nesmí ten stát doslova vyčerpávat a vysávat jako pijavice. Nerad bych se tady dotknul poctivě pracujících úředníků, kteří jsou nutnou součástí fungujícího státu. Hovořím o zbytečně vytvořených úřadech. Neboť když už se na jednom pracovišti vytvoří dostatek teplých místeček, tak si útulné státní zařízení začíná žít vlastním životem. Sami sobě dokáží vytvářet práci pro práci.

Ale co je dále důležité, když dělník udělá zmetek, tak ho zaplatí a je pohnán k zodpovědnosti. Nějak si nemohu vzpomenout, že by některý vládní úředník, či poslanci, kteří mnohdy s fakultním vzděláním z Plzně dělali kvalifikovaná rozhodnutí vedoucí k milionovým a miliardovým ztrátám, byli pohnáni k odpovědnosti. Vzpomenu jen na drobek z toho obrovského krajíce. Příkladem třeba 65 milionů vyhozených za nepoužitelné testy autoškoly. Kde je vaše odpovědnost? Jak je možné, že ve státním podniku ČEZ, který byl prvně údajně ve ztrátě, potom byl dotován a najednou, když po finanční injekci je v plusu, dostane ředitel 650 milionů odměn? Je tento člověk tak enormně výkonným mozkem, že má nárok ve státním podniku na takovou odměnu? Ostatně nevěřím, že tyto finance zůstaly v jeho ,,kapse“. Tomu mecenáši, který byl tak štědrý, bylo určitě nějakou drobnou desítkou milionů přispěno na předvolební kampaň, ale to je jen taková úvaha o kolotoči ,,drobnejch“ v naší zemičce.

Když prostý člověk vidí, jak jeho nadřízený bezostyšně krade, tak je to přece vzor jednání. Vždyť takové zprávy v tisku doslova rozvracejí republiku a obyčejný člověk ztrácí zábrany. Promiňte, jestli se mýlím, ale já si rád utáhnu opasek, aby zbylo dost na zlaté padáky vysokých funkcionářů. Poslední kapkou, do nebe volající, jsou České aerolinie, vedeme je ke krachu, do ztráty, ale zlatej padák bude asi vyplacen. Místo toho, aby byli špičkoví manageři hnáni k zodpovědnosti za špatně vedený podnik. Pan Bém prodrbe 800 milionů a je to v pohodě. Jiný pan moudrý udělá chybu a obce chtějí své peníze vrátit a je to logické, protože když občan udělá chybu, tak platí. Přichází na něj exekutor, soudy. Ale nahoře vládne klid a bezvětří. Tedy, když se dostanu na nějaký ředitelský post ve státním podniku, je jedno, jak ho povedu, je důležité vydržet nějakou dobu, potom odejít se zlatým padákem a je rodina zajištěna. Různé správní rady a podobné podvody na lidi, kde utíkají peníze, které si obyčejný člověk rád utrhne od úst. Utáhneme si opasek.

Víte, za minulého režimu jsme šli za sovětským vzorem. Upravená zlidovělá slova kněžny Libuše byla: „Vidím zemi velikou, nad ní hvězda pěticípá a pod ní český národ chcípá.“ Dnes přebíráme různé ekonomické vzory z USA a odjinud. Jen chci připomenout, že úředník, i kdyby byl sebe výkonnější, není ten, kdo tvoří národní důchod a hodnoty. Každý úředník je jen podpůrný prostředek fungujících správních a nebo výrobních celků. Je to výroba a vývoz zboží, že si jeden druhému posekáme trávník nebo vypereme košili, to nás neuživí. To, že někoho za majetkovou trestnou činnost zavřeme do kriminálu, nic neřeší, dokud ten, kdo majetkovou škodu spáchal, nebude nucen tuto škodu uhradit, tak je to pořád o ničem. Je vždy dost řešení, zabavení majetku třeba i manželce a dětem, kam byl onen majetek ulit před soudním jednáním.

Další věcí, která se mi moc líbí je, že jste nechali vzniknout víc jak deset zdravotních pojišťoven. Ty si vybudovaly paláce plné zbytečných úředníků a nám najednou nezůstávají peníze na léčení . Za to jste také odpovědni vy, páni politici a poslanci. Lidé odvádějí peníze na své zdravotní pojištění a tyto peníze jsou pojídány ústy zbytečných úředníků a spotřebovávány na jejich paláce.

Výborný nápad je také školné. Ti, kteří vystudovali bezplatně, dnes chtějí zpoplatnit školství. Utáhněte si opasky vy, páni politici a poslanci, aby zbylo dost na studenty. Protože když nám mladí lidé budou utíkat do zahraničí, tak zde nezůstane nikdo, komu to bude myslet a dá tu morálně politicko ekonomicko sociální žumpu jménem Čechy po vás do pořádku.

Jsem řádným občanem této země a nechci platit za takové věci jako je vaše špatná sociální politika státu, kde je systém nastaven tak, že je tu veliká skupina lidí, která nikdy nepracovala, ani pracovat nechce. Často nejsou ani občany naší země. Ani vzdělávat se nechtějí, jestli něco dělají, tak děti a jinak jen nepořádek.

A to je další věc, pořád máme plná ústa demokracie, ale nejsme schopni nazývat věci pravým jménem. Jsme vaším jednáním a mediální masáží tak pokrouceni, že zlodějinám se říká tunel a dotknout se nepřizpůsobivých občanů pravým jménem, tak to je najednou rasismus. Na této myšlenkové deformaci krachuje předem každé řešení tohoto více jak sociálního problému. Stačí si vzít příklad třeba ze Slovenska. Nechci platit obří zásahy policie na fotbalových utkáních, jde o soukromé podnikání klubů a pokud tam někdo přijíždí ne za sportem, ale rvát se, tak ať si kluby najmou a zaplatí ochranu nebo ať nehrají vůbec. Stejně už je to jen o penězích a zase špinavých.

Naše silnice jsou třikrát dráž stavěny než v zahraničí, nekvalitně, začínáte vymýšlet silniční daň, no to je do nebe volající. Já to nechci platit, dejte to k úhradě politikům, poslancům, úředníkům, kteří tyto smlouvy uzavírají. Následně ani nezajistí kontrolu kvality, silnice se klidně opravují už druhým rokem znovu a přitom byly zaplaceny ve vysoké kvalitě. Vy jste na vině, páni politici! Ale to by byl nekonečný výčet toho, co je v této tak krásné zemičce v nepořádku, že by to snad ani nikdo nečetl.

Závěrem chci jen znovu připomenout, že nedlužím nic. Já jsem ty obří dluhy nenadělal a naopak zvažuji žalobu na stát o náhradu těch rozkradených peněz. Páni politici, páni poslanci, vy jste našimi zaměstnanci. Jenže vy znáte lidi jen před volbami, když potřebujete jejich hlasy. Slíbíte plešatým, že jim narostou vlasy. Slíbíte těm, co mají ploché nohy, že jim zvednete klenbu, notorikovi rum za dvě kačky, prostě cokoli. A když je to nutné, zapomeneme na zásady a vyměníme církevní restituce za úspěch prosazení vlastního zájmu, to bylo tak trapné, jako když paní Parkanová pěla ódu na amerického prezidenta. Jak jsem se v těchto chvílích styděl za to, že jsem Čech. Takto rovnou do zadnice a bez trychtýře s vazelínou, no to byla pecka. Ukázka naší národní hrdosti.

Vše má jeden háček, bude nutné v této zemičce změnit ústavu a změnit zákony, aby ani poslanec nebyl nedotknutelný. Pokud neplní své sliby, nechá se korumpovat nebo spáchá trestný čin, musí být postižitelný, jako každý občan této země. O okamžitém odvolání z funkce ani nemluvím, to by mělo být samozřejmé, jako jinde v civilizovaném světě. Ono by bývalo stačilo po revoluci převzít zákony z některé země, ve které to funguje, a okopírovat je. Jenže to by se potom nepodařilo tuto zemi rozkrást.

Zrovna tak trestní právo má ve světě své výborné formy, které stačilo převzít. Občanský zákoník, staré římské právo jsou vzorem pro demokratické země, jen páni Češi vymyslí něco dokonalejšího. Jenže to by se na tvorbě zákonů a jejich dodatcích taková léta nemohlo živit tolik lidí, to jsou také vyhozené prostředky.

Co se týká toho mého dluhu, ten by měli zaplatit podílově všichni, kteří tomuto státu vládli v době od vzniku státního dluhu. Lidé si musí uvědomit, že z jejich vydělaných peněz si stát na daních bere 55-64 % formou různých typů zdanění. Další peníze odvede občan formou daně z nemovitosti atd. Vše, co si za peníze, které lidem zůstanou, kupujeme, je již také x-krát zdaněno.

Závěrem podotýkám, že nejsem přívržencem žádné politické strany bez rozdílu barvy a ovoce. Rozlišuji politiky jen na ty špatné mlčící pěstující si svá koryta a na ty, kteří to myslí poctivě. Z některých obličejů by se mohl klidně složit orloj. Vždy o volbách ukáží tvář a potom se schovají, aby v dalších volbách učinili to samé. Většinou ta první jmenovaná skupina vykouše ty slušné nebo si je mezi sebe vůbec nepustí.

Začnu věřit v obrat k lepšímu, až začnou páni vlastenci jezdit ve škodovkách a ne v Audi a BMW. Až v této zemi bude přímá volba prezidenta, aby se neopakovala ta ponižující fraška, jaké jsme několikrát byli svědky, a až občan této země bude moci přijít do parlamentu a navrhnout třeba změnu zákona, podobně jako je tomu v Nizozemsku. Až budeme přidělovat občanství podle vzoru třeba Švýcarska, Holandska. Až budou Vietnamci prodávat řádně celně odbavené zboží… A co hlavně, až někdo konkrétně začne šetřit ty nekonečné národní tunely, viníci budou pozváni k odpovědnosti a ponesou následky svých činů úhradou napáchaných škod.……………

Pane prezidente, vy znáte odpověď na každou otázku a já mám v něčem velmi nejasnou představu. Proto se Vás takto z pozice obyčejného člověka ptám, myslíte, že lidé budou opět zvonit klíči nebo vezmou do rukou vidle a baseballové hole? Skoro mne děsí zeptat se: „Nebo budou cvakat závěry zbraní?“

Říká se mezi lidmi vtip: Optimista se učí anglicky, pesimista rusky a realista střílet.

Jirka Nekovář ze Žďáru nad Sázavou

Stanovisko 19. schůze Výkonného výboru ÚV KSČM ze dne 13. listopadu 2009 k 20. výročí událostí 17. listopadu.

Hodnota každého poznání, včetně poznání minulosti, se měří schopností přispět k pochopení současných problémů. V době prohlubující se světové hospodářské krize si občané v České republice budou 17. listopadu připomínat dvě významné historické události našich dějin.

Před sedmdesáti lety byl brutálně potlačen nacistickou okupační mocí hitlerovského Německa odpor českých, především vysokoškolských studentů. Právě pro trvalé uchování vzpomínky studentských obětí na životech a jako stále platné varování před nebezpečím fašismu byl 17. listopad prohlášen Mezinárodním dnem studentstva. Tento odkaz, tak jak v naší společnosti a ve světě znovu sílí myšlenky fašismu a neonacismu, nabývá dnes na stále větším významu a Komunistická strana Čech a Moravy se k němu plně hlásí.

Dne 17. listopadu si však naše společnost bude připomínat i dvacetileté výročí počátků novodobé kapitalistické historie České republiky. Je to důvod k zamyšlení a zhodnocení tohoto období plného přání, nadějí a slibů.

V roce 1989 požadavek demokratizace veřejného života vyjadřovala většina společnosti. Velká část společnosti očekávala změny v národním hospodářství. Většina společnosti si však také přála zachování socialistického společenského systému, pracovních a sociálních jistot. Političtí „vůdci“ listopadových událostí v roce 1989, zejména Václav Havel a kolem něj soustředěná část tzv. „disentu“, od samého počátku lidem v České republice vědomě lhala. Zatímco většina společnosti měla nejasné představy o podobě budoucího vývoje v tehdejším Československu, měl právě Václav Havel představy zcela jasné, jen je vědomě lidem neříkal.

Nebyla to pravda a láska, kdo zvítězil a určoval základní hodnoty společnosti. Byli to ti, kteří cíleně tvrdou rukou budovali neoliberální kapitalistickou společnost, kde pod rouškou mravních hodnot existuje pouze jediné měřítko – soukromý zisk.

Za dvacet let polistopadové historie z myšlenek demokratizace společnosti zůstala pouhá fráze. Za zády Čechů a Slováků nové politické elity rozbily společný stát. Společenský majetek a hodnoty vytvořené prací občanů ve čtyřech poválečných desetiletích byly různou formou privatizovány a rozkradeny. Kupónová privatizace se stala podvodem století. Ve společnosti se objevila nezaměstnanost, dnes dosahující počtu půl milionu nezaměstnaných. Přes osm set tisíc lidí žije na hranici chudoby. Lidské zdraví i právo na vzdělání se staly zbožím. Místo bezpečnosti a právních jistot je společnost ohrožována narůstající kriminalitou a korupcí včetně korupce politické. Místo vojenské neutrality byla Česká republika vtažena do Severoatlantické aliance a její vojáci se aktivně účastní řady válečných konfliktů. Servilnost vůči tzv. spojencům a Spojeným státům americkým došla tak daleko, že česká pravice byla a je ochotna prodat Českou republiku zahraničním vojensko-ekonomickým zájmům USA a umožnit zde vybudování vojenské základny. I díky odporu většiny obyvatel k tomu zatím nedošlo.

Dvacet let slibů a lhaní všech polistopadových vlád a politických stran, které se na nich podílely, vrcholí v současné hospodářské krizi. ODS a ČSSD společně se svými politickými satelity nejsou schopny řešit současné sociální a hospodářské problémy ve společnosti. Vstupem do NATO a ratifikací Lisabonské smlouvy ztratila Česká republika podstatnou část své státní suverenity. Václav Havel, který nese osobní odpovědnost za vývoj ČR v posledních 20 letech, dokonce veřejně a systematicky zpochybňuje uspořádání Evropy po 2. světové válce.

Účty musí lidu České republiky složit ti, kteří se po celých dvacet let od 17. listopadu 1989 do dneška podíleli na politické a ekonomické vládě v České republice. Komunistická strana Čech a Moravy je k tomu vyzývá.

zdroj: Tisková mluvčí ÚV KSČM

V rubrice Extra Vám přinášíme zajímavé názory na rozličná společenská témata s cílem o nich otevřít širší diskuzi. Názory uvedené v příspěvcích v této rubrice nevyjdřují názory provozovatele tohoto webu.

Nejlidnatější zemí bude Velká Británie, kde v té době bude žít přes 77 milionů lidí (dnes 61,6 mil). O prvenství tak připraví v současnosti nejlidnatější Německo (dnes 82,5 mil). V roce 2006 údajně žilo v EU legálně přes 15 milionů muslimů, nicméně s ohledem na nelegální přistěhovalce se jeví jako mnohem pravděpodobnější hodnota 23 milionů, tedy zhruba 5%.

Tento scénář ale vůbec nezapočítává hypotetické přijetí Turecka do EU. Již v současné době žije ve státech EU 13 milionů Turků, vzhledem k jejich demografické křivce se počítá s tím, že již v roce 2040 dosáhne Turecká populace na 90 milionů lidí, tedy samotní Turci by tvořili cca 17% populace EU. Nutno ovšem podotknout, že Turci rozhodně nepatří mezi horlivé vyznavače Islámu.

Evropa se stala hlavním cílem emigrantů z nejrůznějších koutů Země zejména díky své koloniální minulosti. Dodnes se v některých bývalých koloniích v Africe nebo Asii používá jako správní jazyk Angličtina nebo Francouzština, největší problém klasické imigrace s jazykovou bariérou tedy mnohdy vůbec neexistuje. Podle zprávy EU se příliv přistěhovalců po roce 2002 ztrojnásobil, každoročně je to 1,6 až 2 milióny lidí.

Díky vysoké míře porodnosti muslimů a naopak nízké porodnosti Evropanů dosáhne muslimská populace v roce 2050 20% všech obyvatel Unie. Tomuto číslu bude vzhledem k Evropou proklamovanému multikulturalismu pravděpodobně odpovídat i muslimské zastoupení v politických orgánech.

Hranice 20% je na mnoha místech Evropy dosažena nebo dokonce překročena již dnes. Například v Marseille a Rotterdamu tvoří muslimové čtvrtinu obyvatel, ve švédském Malmö pětinu, 15 procent muslimů čítá Brusel a Birmigham a o pět procent méně Londýn, Paříž a Kodaň.

Pro větší zobrazení klikněte zde nebo miniaturu

Studie dále předpovídá, že původní obyvatelé Birminghamu se do roku 2026 stanou menšinou. Jiný výzkum naznačil, že by se do roku 2050 mohli původní obyvatelé stát minoritou v celé Západní Evropě. Demografickému vývoji v Evropě se věnuje také propagnadistický film „Kolonizace světa„, který pro evropskou kulturu předpovídá neradostné odsunutí do pozadí před majoritním Islámem.

Islámská kolonizace světa – spustit film

Situaci s porodností dále ilustruje například žebříček sedmi nejoblíbenějších chlapeckých jmen v Bruselu: Mohamed, Adam, Rádžan, Ajúb, Mehdí, Amín a Hamza. Rakouský list Der Standard nedávno uvedl, že jméno Mohamed patří mezi nejoblíbenější chlapecká jména v Evropě v Británii, Bruselu, Francii, Oslu, Malmö, Amsterodamu nebo Milánu.

Rozdílně namíchaný koktejl populace se podle listu The Telegraph výrazně projeví ve všech oblastech života – ve vzdělání, bydlení, sociálním systému, pracovním trhu i umění. A dokonce i v zahraniční politice – zmíněná studie pro americké letectvo měla totiž zjistit, jak se tato demografická změna může dotknout vztahu USA a Evropy.

Předpokládaný vývoj nezačíná znepokojovat pouze extrémisty, pro které jsou tato čísla cenným verbovacím argumentem, ale i obyčejnou populaci. Své znepokojení vyjádřil i Jerome Vignon, ředitel pro zaměstnanost a sociální politiku Evropské Komise: „Zcela určitě se to podcenilo, lidé zodpovědní za řízení EU se soustředili na azylanty a řízenou migraci spíše než na to, jak integrovat ty, kteří tu už žijí.“

Jednotlivé země se dosud vyrovnávaly s odlišností kultur jen sporadicky. Například Francie zakázala nosit ve školách šátky, stejně jako velké kříže a jarmulky, aby tak zabránila spekulacím o diskriminaci muslimů. Británie zase zpřísnila zákony o náboženské nenávisti. V Česku nedávno vyvolali rozruch moravští lidovci, kteří se postavili proti výstavbě mešity v Brně.

Je třeba si uvědomit, že rozhodně ne všichni muslimové patří mezi fundamentalisty a už rozhodně ne mezi teroristy. Naprostá většina si zde pouze přeje najít klidnější život, nicméně už z podstaty věci vyplývá, že mnohem více slyšíme o těch radikálnějších. Je ovšem pravda, že začleňování muslimů do většinové společnosti se jeví jako mnohem problematičtější, než u jiných skupin, protože právě muslimové jsou méně ochotní k ústupkům.

Nicméně s dynamicky rostoucí muslimskou populací může evropský model multikulturalismu a tolerance zanedlouho narazit na své limity. Postupné zničení po tisíceletí budované Evropské kultury by paradoxně mohla mít na svědomí stejně dlouho budovaná idea rovnosti bez výjimek. Její civilizační vrchol v podobě demokracie by tak mohl stát u začátku jejího konce.

Co si myslíte Vy? Diskutujte s námi na toto téma v komentářích.

V rubrice Extra Vám přinášíme zajímavé názory na rozličná společenská témata s cílem o nich otevřít širší diskuzi. Názory uvedené v příspěvcích v této rubrice nevyjdřují názory provozovatele tohoto webu.

Note: There is a poll embedded within this post, please visit the site to participate in this post's poll.

Ačkoli jsou čísla prezentovaná ve filmu pravdivá, film je mistrně využívá k vyvolání strachu a podsouvá myšlenky o nemožném mírovém soužití křesťanů a muslimů. O jeho autorech není nic blíže známo, obecně lze tvrdit, že za ním stojí radikální křesťanské organizace, nebo nacionalistické politické strany Západní Evropy.

Kolonizace světa – 7:31

Demografickými prognózami muslimského obyvatelstva v EU se zabývá také nedávno uveřejněná zpráva, podle které by do roku 2050 mělo v EU žít 20% muslimského obyvatelstva, samozřejmě s odpovídajícím politickým zastoupením. Více o této zprávě čtěte zde.

V rubrice Extra Vám přinášíme zajímavé názory na rozličná společenská témata s cílem o nich otevřít širší diskuzi. Názory uvedené v příspěvcích v této rubrice nevyjdřují názory provozovatele tohoto webu.

Člověk žijící v prosperujícím městě může žasnout nad tím, jak město rozkvétá. V takovém městě může být na první pohled vidět, že byly opraveny silnice, vybudovány nové chodníky, opravena a přistavěna radnice, zasíťovány pozemky pro novou výstavbu.

Podobnou prosperitu je možné na první pohled spatřit v zemi, která svou prosperitu financuje a kryje schodky svých bilancí a rozpočtů. Zemi, do které budou okolní země ochotné na dluh vyvážet svou produkci, do které budou přitékat investice, bude zjevně prosperovat.

Vláda může na dluh vytvořit štědrý sociální systém, vybudovat skvělou dálniční síť, mít dobře fungující systém integrované veřejné dopravy, může vytvořit mnoho veřejných institucí, zabývajících se ušlechtilými věcmi. Není ovšem všechno zlato, co se třpytí.

Kouzlo maďarského zadlužení

Ukázkou toho, jak populistické plnění přání voličů financované dluhy a kultura žití nad poměry končí, je Maďarsko. Maďarští voliči volili toho, kdo dokázal více slíbit, pro Maďarsko byl příznačný štědrý sociální systém a velký počet invalidních důchodců. Vysoké deficity veřejných financí a běžného účtu trápil Maďarsko již několik let, ovšem situace byla až do příchodu finanční krize zvládnutelnou.

Občané žili skvělý sen plný prosperity, sen bohatého státu, který zvládne krýt mnohé výdaje a udržovat blahobyt.

Protože rozhazovačná fiskální politika a vysoké vládní výdaje zvyšují v ekonomice úhrnnou poptávku, mají v situaci plné zaměstnanosti zdrojů a kapacity ceny tendenci růst, inflace je vysoká a pro její zvládnutí musí centrální banka udržovat vysoké úrokové sazby.

Kvůli vysokým domácím úrokovým sazbám byli maďarští občané ochotni využít nabídky místních bank na zdánlivě výhodné půjčky v cizích měnách. Zadlužování v zahraničních měnách, eurech a švýcarských francích, bylo na první pohled rozumné, úrokové sazby byly v porovnání s maďarským forintem podstatně nižší.

V zahraničí si nepůjčovali pouze občané, půjčoval si i stát. Čím více bylo těchto půjček učiněno, tím větší bylo vnější zadlužení Maďarka a tím větší byla vnější nerovnováha této země. Vnější zadlužení jakékoli země znamená, že všichni občané této země dohromady z jiných zemí dovezli statky v hodnotě, jejíž protihodnotu neposkytli a nevytvořili.

Propad zájmu o maďarské dluhopisy a oslabování forintu

Když vypukla finanční krize, Maďarsko její dopady pocítilo ve chvíli, když začalo být přirovnáváno k problémům islandské ekonomiky. Maďarská aktiva a dluhopisy začala být vyprodávána, zájem o maďarské dluhopisy přestal prakticky existovat. Nastala situace, přirovnatelná k hospodskému, který odmítl dávat dále na dluh, Maďarsko již nemohlo své deficity financovat rostoucím zahraničním zadlužením. Kdyby Maďarsko v listopadu 2008 nedostalo od Mezinárodního měnového fondu půjčku 25 miliard dolarů, čekal by ho pravděpodobně bankrot.

V létě 2008 začal maďarský forint významně oslabovat a splácení zahraničních dluhů se začalo po přepočtu na forinty prodražovat. V situaci, kdy byl forint pod tlakem, musela maďarská centrální banka zvýšit úrokové sazby na 11,5 %. Pokud by se tak nestalo, oslabování měny by pokračovalo, všechna produkce z dovozu by se prodražila a inflace v zemi by vzrostla.

Oslabující maďarská měna je důsledkem působení neviditelného regulačního mechanismu, který ekonomiku s volně plovoucím kurzem měny nutí v průběhu času přijímat opatření pro nastolení nové ekonomické rovnováhy. Maďarská zkušenost potvrzuje, že země s vlastní měnou je nutně nucena udržovat makroekonomickou rovnováhu.

Přijetí eura, o kterém se v souvislosti s touto situací začalo hovořit, by Maďarsku sice pomohlo omezit finanční rizika pro jednotlivce a podnikatele zadlužené v eurech a švýcarských francích, ovšem omezilo by možnost přizpůsobení ekonomiky oslabováním kurzu.

Nutnost utahování opasků

Zadlužený je stát i občané, vysoká závislost Maďarska na zahraničních půjčkách a vnější financování vytváří tlak na řešení situace. Když byla více než polovina hypoték poskytnuta v eurech a švýcarských francích, prudký pád forintu značně prodražil splácení takových hypoték.

Maďarským domácnostem, které kdysi přijali hypotéku v cizí měně, dnes nezbývá než s ohledem na příjmy ve forintech splácet citelně vyšší sumy a litovat, že hypotéku v cizí měně kdysi přijali. Maďarští občané dnes pociťují důsledky hospodaření svých dřívějších vlád. Došlo k tomu, že s časovým odstupem se začínají utahovat opasky. Když se v dřívější době vyskytlo varování, že reformy jsou nevyhnutelné, běžného maďarského občana to nijak nevzrušovalo.

Možná právě takto to neprožívá mnoho občanů, když od politiků slyší sliby prosperity a doby, kdy budou pečení holubi sami lítat do pusy. Jenže ve skutečném světě pečení holuby sami do žaludku nepřiletí, někdo je musí vypěstovat, někdo se musí starat o podmínky pro jejich chov, někdo je musí zabít, oškubat a upéct. Ten někdo chce dostat za svou práci a vynaložené zdroje zaplaceno a podobně jako hospodský nebude mít zájem poskytovat pečené holuby na sekeru v takové míře, že rizika nezaplacení jsou již velmi vysoká.

Maďaři si musí utahovat opasky, v rozpočtech a výdajích vlády, domácností i podniků nastaly škrty. Maďarská ekonomika takto hledá novou rovnováhu, odpovídající menší spotřebě a utažení opasků. S tendencí splácet dluhy ovšem roste nezaměstnanost a klesá využití kapacit, klesají tržby, zisky a výnosy, díky čemuž klesají i vybrané daně. Ekonomika v takové situaci čelí riziku spirály deflačního sestupu a rostoucího sociálního napětí.

Politici rozdávají, následky nesou občané

Zastupitelé měst jako volení politici často v dobré míře diskutují a řeší mnohé otázky, související s realizací projektů veřejného blaha. Proč nepostavit nové chodníky, když tudy občané potřebují chodit? Proč nevybudovat nový bazén? Proč nepostavit novou budovu pro městskou knihovnu? Proč nepostavit nový dům, ve kterém bude město na jednom místě poskytovat služby svým občanům? Proč by si na to nemělo město půjčit, když je to možné? Podobné otázky vyvstávají na mnoha úrovních státní správy a mnohdy jsou řešeny dluhovým financováním.

Občan a volič pak vidí zdánlivou prosperitu, kterou mu zajistila stávající politická garnitura. Co již není vidět je skutečnost, že v případě vytváření veřejných dluhů mají politici pravomoci přijmout dluhy, ale související odpovědnost není s touto pravomocí v rovnováze. Odpovědnost politiků za vytvořené dluhy je rozmělňována tím, že dluhy je zapotřebí splácet z budoucích příjmů a náklady dluhové služby jsou ponechány na bedrech politiků budoucích. Když pak nastoupí politici noví, jsou veřejné rozpočty zatíženy splácením dříve učiněných dluhů a tíže nepopulární opatření, jako je zvýšení daní a vymýšlení nových způsobů, jak zdroje na financování veřejných výdajů najít, leží na jejich bedrech.

V případě obecních rozpočtů se úsporná opatření dotknou poskytování veřejných statků, jako je poskytování veřejného osvětlení, a zvýšení nákladů na život občanů v podobě zvýšení poplatků, které jsou příjmem obecního rozpočtu. V případě rozpočtu státního jde o zvyšování daní, příkladem může být v Maďarsku nově zavedená daň z nemovitostí, nebo snižování mandatorních výdajů, jako jsou dávky sociální péče.

Autor: Radovan Novotný

Text byl kompletně převzán z http://www.investujeme.cz/clanky/kouzlo-zivota-na-dluh-na-prikladu-madarska

V roce 1989 jsem byla na všech demonstracích v Teplicích a v Praze a moc jsem si přála demokracii a svobodu. To, co se teď tady na severu děje je horší než tenkrát. Svoboda nekončí tam, kde začíná nesvoboda druhého.

Policie chrání (s prominutím) grázly před slušnými lidmi. Copak je to nesplnitelný sen ? Chci, aby ten, kdo nechce pracovat, klidně umřel hlady!

Ten, kdo si zničí byt, uřízne topení, ať zmrzne !

Co se stane mně a mým dětem jestliže:
Nebudeme pracovat.
Nebudeme platit nájem.
Budeme na Romy vykřikovat rasistická hesla
Budeme kolem sebe dělat bordel a ničit své okolí.
Budeme obtěžovat romské rodiny hlukem, smradem.
Budeme krást.
Uřízneme si topení a rozbijeme okna.

My – budeme bezdomovci, chcípající hlady. Vyčíslí nám dluhy za zničený byt a na krku budeme mít trestní oznámení za hanobení té jejich slavné rasy. A bude-me se za vše stydět.

Oni – tmaví a ukřičení – dostanou nový byt, sociální dávky, nové zařízení bytu a ochranu policie. A budou vykřikovat jak pro ně stát nic nedělá.

Náš slavný státní rozpočet nemá peníze na centra pro slepé, vozíčky pro posti-žené, lůžka pro staré a nemocné. Kolik peněz z naší práce stojí taková normální romská „rodina“?

Nestydíte se, páni a dámy tam „nahoře“ kdo o nich rozhodujete ?!?

Kdo Vám dal právo určit, že z mých daní budu živit dvě cigáňata a soused od vedle si bude shánět sponzory na výcvik psa pro svého postiženého syna?

Asi tedy jsem rasista. Tohle už přeci není možné !!!!

Cítím obrovský vztek a beznaděj. Proč jsem vlastně tenkrát chtěla tu demokracii a svobodu? Aby se Ti, kteří poctivě pracují a žijí měli dobře…

Čeho jsem já a mě podobní dosáhla?
Ti kdo poctivě pracují a žijí, živí líné, sprosté a primitivní prasata a ještě se bojí, aby jim nebylo vyčteno, že je živí špatně.

Příští volby jsou pro mě jasné – DS, Národní odpor, kdokoliv, kdo tímhle „bordelem“ tady zatočí, ano budu volit i neonacisty. A píšu to s plným vědomím odpovědnosti za tuto mou volbu.

Před rokem 1989 byli utlačovaní lidé za své názory, ale dnes jsou utlačovaní za to, že chtějí pracovat a žít slušně. Před rokem 1989 policie chránila politiku jedné strany. Dnes chrání ty, co by měla sama trestat a zavírat.

Je mi z té naší slavné demokratické společnosti a z našich „nerasistických“ politiků na zvracení. Je naprosto zjevné, že se s cikánama budu klidně bratříčkovat, ale hlavně, že zůstanou u koryta.

Na další shromáždění v Litvínově pojedeme. Já, manžel, synové, jejich kamarádi, naši známí….LIDÉ, kteří žijí jako LIDÉ, tuto naši podporu potřebují vidět.

A vůbec nečekám, že se cokoliv změní. Naši politici mají teplá místečka a
za zády EU. Ale na každého se vaří voda ………….

Jednou, pane Langer, Topolánku, Paroubku a ostatní mocní, budete i Vy a Vaše děti žít v takovém ghettu. JEJICH životní prostor se totiž bude neustále rozšiřovat a práv přibývat.

Kdybych vylovila zlatou rybku, přála bych si, aby jste se toho dočkali brzy.
A Vaše ženy se z nákupu vracely uličkou černé v ě t š i n y po pokálených schodech a zavřely za sebou počmárané a poničené dveře. Pak, aby jste stáli oba za rozbitým oknem, poslouchali hluk, nadávky a řvaní – toto lidové umění naší utiskované menšiny – a pozorně hlídali, kdy se za rohem objeví Vaše ratolest, plížící se se strachem ze školy. Opravdu si to neumíte představit ? Nebo máte pocit, že Praha je daleko? Co takhle detektor lži a otázka pro Vaše muže, kteří v Janově zasahovali ? Kolik z nich, myslíte, bylo přesvědčeno o správnosti svého jednání ? Kolik z nich by šlo bydlet do služebního bytu, který by byl v Janově ?

Děkuji za JASNOU odpověď – jaký rozdíl je mezi právy a povinnostmi „bílých“ a „černých“ ?

Klára Vyšenková

zdroj: řetězový email

V rubrice Extra Vám přinášíme zajímavé názory na rozličná společenská témata s cílem o nich otevřít širší diskuzi. Názory uvedené v příspěvcích v této rubrice nevyjdřují názory provozovatele tohoto webu.