Petr Nečas, svého času známý jako „Pan poctivý“ nebo také „Pan čistý“, možná jezdí ve staré Fabii a bydlí v malém družstevním bytě. Možná jde z části o mediální útok na premiéra a možná si dokonce Nečasovi úředníci ony vysoké odměny zaslouží.

Toliko možná. Jisté však je, že Petr Nečas nemá žádný důvod platy ani odměny svých úředníků tajit, tím méně, pokud si je zaslouží. A jde-li o mediální útok, pak nejjednodušší způsob jak takovým atakům do budoucna zabránit, je důsledně úřednické platy zveřejňovat.

Obvykle klidný Petr Nečas vypadal velmi rozladěně, když se novináři vůbec začali o platy jeho úředníků a poradců zajímat A ještě rozladěnější byl, když s tím novináři nepřestali. Drzost vrcholných politiků považovat platy vysokých úředníků za něco, do čeho občan nemá právo strkat nos, je do nebe volající.

Bylo by to od nich drzé, i kdyby to nebylo v rozporu se zákonem. Boj s korupcí a transparentnost jsou hezká hesla a jistě si na ně i pan Nečas vzpomene před dalšími volbami. Prozatím však máme právo leda tak, kulantně řečeno, být zticha.

Pan premiér dal jednoznačně najevo, že si transparentnost ve veřejných financích představuje naprosto jinak než jeho voliči. Blíží se krajské volby, tak ať se pak vládní strany nediví, že volič si to taky představuje jinak.

Služeb takových „obchodníků s fanoušky“ využila i slovenská strana Smer. Asi 14 000 lidí se najednou stalo jejich fanoušky, aniž by o to stáli. Hned po prvním příspěvku se ale zvedla vlna odporu a stránka byla stažena.

Smer tvrdí, že se stal obětí útoku hackerů, ale to není příliš věrohodné. Ke sloučení stránek je totiž potřeba přístupové heslo a ověřovací kód k oběma stránkám. Stránky politických stran navíc nespravují sami politici, ale profesionální administrátoři.

Především ale nedává smysl motivace případného hackera. Kdyby skutečně získal přístup ke stránce Smeru a chtěl škodit, mohl by napáchat mnohem větší škody, než je „nalití“ tisíců nových fanoušků.

Spíše to vypadá, že slovenská strana, která vehementně kritizuje „nakupování“ poslanců, sama zkusila „nakoupit“ facebookové fanoušky. Nevyšlo to.

Do dalších voleb daleko a už teď víme, že nabídka bude opět pestrá. Bývalý předseda ČSSD si natruc zakládá vlastní vzdorostranu na levici, dost možná se něco vylíhne kolem iniciativy D.O.S.T. a zčerstva se objevil nový produkt v podobě čistícího prostředku ANO 2011.

Zcela otevřeně za ním stojí Andrej Babiš – miliardář, který k peprnému výrazu nemá daleko. Údajně už má vší té korupce dost a jako správný napravený hříšník se rozhodl vzít spravedlnost do vlastních rukou. Peníze má, což o to. Ale uvěří mu občané po zkušenostech s VV?

Nechme se překvapit a držme palce jemu i sobě, ať to není zas nějaká kulišárna.

Asi před rokem jsem v jedné povídce odhadoval, jak by vypadala naše země po zavedení přímé demokracie. Mimo jiné tam píšu: „Zpravidla jen politické strany a zájmové skupiny měly dost peněz a motivace, aby iniciovaly referenda šitá sobě na míru.“ Nyní se tato fikce splní do poslední tečky.

Tohle je přesně ten důvod, proč jsem proti přímé demokracii. Její zastánci si myslí, že když dáme lidem možnost uspořádat referendum, vezmou politiku do vlastních rukou a vyrazí budovat lepší zítřky s písní na rtech.

Jenže takhle to není. Krajská referenda máme už nějaký ten rok a nikdo je nepoužívá. A že mají naše kraje problémů až dost. Uplatnění pro ně najde jen jedna zadlužená strana, která by ráda zneužila státní peníze ke svému prospěchu.

Referendum by se mělo konat vždy ke konkrétní otázce. Jenže s ČSSD to máme úplně naopak: Strana už teď ví, že ho chce, ale ještě nemá vymyšlené ty správné sugestivní otázky, jimiž by voličům připomněla hříchy vládní koalice. Schválě, zda se zeptá i na „práci“ svých hejtmanů:

Jste pro nákup trojnásobně předraženého zdravotního materiálu a přístrojů, který provádí krajská zdravotní v Ústeckém kraji?

Jste pro to, aby Středočeský kraj dál rušil projekty chráněného bydlení pro rodiny dětí s postižením?

Chcete investovat půl miliardy na dostavbu mladoboleslavské nemocnice, kterou má budovat anonymní firma, jež dosud nepostavila ani patník u cesty?

Měl by Michal Hašek, předseda Asociace krajů, zveřejnit konečně svoji rigorózní práci ze soukromé vysoké školy ve Sládkovičově, kterou vede sociální demokrat Mamojka?

Měl by hejtman Jaroslav Palas zveřejnit, kde vzal 30 milionů korun na stavbu luxusního hotelu u Karlovy Studánky, které v roce 2002 prokazatelně neměl a od té doby je nemohl vydělat?

Když už chce ČSSD za každou cenu dělat kampaň ve volební místnosti, ať si natiskne program přímo na volební lístek jako Cibulka. Ušetřilo by to naše peníze.

Na závěr malá poznámka k nedávné konferenci ČSSD, kde se většinu času nadávalo na vládní koalici. Rád bych připomněl, že ČSSD vládne s koaličnímu stranami ve 4 krajích a v 11 ze 16 statutárních měst! ČSSD a ODS se sice tváří, že spolu bojují, ale fakticky naší zemi pořád ovládá velká koalice opoziční smlouvy.

Mnozí čtenáři si jistě vzpomenou na erotický kalendář Věcí Veřejných. Poslankyně za VV svou roli berou vážně a pro dobro strany jsou připraveny se opět svléct, jak jsme psali zde. Také KDU-ČSL měla svůj kalendář, ovšem krojovaných dívek. A později se ukázalo, že jedna slečna kromě fotek v kroji fotila i porno.

I KSČM chce být avantgardou a jde s dobou. Aby předvedla, že má mladé generaci co nabídnout, nahradila traktory terénními čtyřkolkami a místo upracovaných kolchoznic nasadila mladé nahotinky. Zastupitelka Jindřichova Hradce se pochlubila svými vnady, i když to nejspíš nebylo zamýšleno jako propagace vlastní strany. Nebo že by šlo o virál?

Otázka zní, zda po takových skandálech bude někdo brát ženy v politice vážně. Ať už budou tyto političky v životě pracovat sebetvrději, jejich minulost se s nimi potáhne už pořád. Ať už se budou pak vyjadřovat do novin nebo v talkshow, média vždy upřednostní rozverné fotky před těmi důstojnějšími. Také zmiňovat brzký odchod z politiky kvůli mateřství a péči o rodinu uškodí všem dalším ženám, které se budou chtít v politice prosadit.

Jiné političky zase vzbuzují dojem, že poslanecká sněmovna je pro ně místo, kde se mohou dobře provdat (Kateřina Klasnová, Lucie Talmanová) a ani politické strany zjevně neberou své spolustranice příliš vážně. Jak jinak se dá vysvětlit fakt, že ČSSD, strana s kvótami pro ženy, dlouhodobě a zcela bezstarostně ignorovala vlastní stanovy?

Lechtivé fotografie nejsou jako zfixlované výběrové řízení – fotky vždycky vyplují na povrch. Takže dámy, jestli jste někdy fotily porno, na politiku radši zapomeňte. Škod už bylo dost.

redakce

Připadá mi, že čeští politici jsou buď úplně dementní, nebo přímou volbu prezidenta nechtějí. Dosavadní pokusy o její zavedení totiž vypadaly následovně: Některá strana předložila návrh a jiné strany ho odmítly pod záminkou zásahů do pravomocí prezidenta.

Kdyby politici mysleli tyto pokusy vážně, zajistili by pro své návrhy podporu ještě před jejich předložením! Na změnách ústavy se totiž dokážou dohodnout pěkně rychle, když o ně opravdu stojí.

Ve Sněmovně nyní leží vládní návrh zavedení přímé volby. ČSSD zvolila pro jeho shození ze stolu osvědčenou taktiku: Už předem podala vlastní „trucnávrh“. Vládní koalice ho samozřejmě odmítla, nelíbily se změny pravomocí prezidenta a možnost odvolat ho lidovým hlasováním.

ČSSD proto může s klidem odmítnout vládní návrh, a přesto tvářit se, že přímou volbu chce. Jen ji nelze prosadit, protože zlá vláda to nepodpoří. A nenechte se zmýlit tím, že ČSSD pustila vládní návrh přes první čtení.

Legislativní proces je dlouhý a spletitý a příležitostí zbavit se nepohodlné novely bude ještě mnoho. Politici každopádně nedovolí, aby přišli o možnost vybírat prezidenta. Ten má totiž příliš mnoho moci, než aby mohli jeho výběr nechat na nás.

Po zavedení přímé volby by se strany navíc pěkně plácly přes kapsu. Předvolební kampaně totiž v Česku stojí stovky milionů. Jen tak pro srovnání, ODS prý nabízela senátorovi Novotnému za hlas pro Klause dva miliony. I kdyby se s hlasy kupčilo, jak se šeptá, nepřímá volba je pořád tou levnější variantou.

Překládání návrhů na zavedení přímé volby prezidenta bylo vždy jen úlitbou voličům. Strany říkají, že přímou volbu ze srdce chtějí, a přitom nikdy nehrozilo nebezpečí, že by se stala skutečností.

Stejnou taktiku používají politici i u jiných změn, pro které jsou všichni a přitom nikdo. Jen si vzpomeňte na věčné „pokusy“ o omezení imunity nebo snížení platů politiků.