Budoucí vládci Ruska se na tábory organizované pro-kremelským mládežnickým hnutím Naši, vzdávající hold Putinovi/Medvedevovi a usilující o propagaci vzkříšeného Ruska jako supervelmoci, sjíždějí od roku 2005. Jako všechny režimy od dob Napoleona i Kreml dlouho ví, že politickou uvědomělost  a loajalitu je třeba vštípit již od mládí.

Cílem hnutí je podchytit budoucí elitu ještě ve tvárném stavu, vštípit národní uvědomění a šířit provládní politiku. Pro táborníky je členství kombinací vlastenectví se zvyšováním vlastní kvalifikace a získají také důležitý bod v životopise, který jim otevírá dveře do gigantických státních podniků typu Gazprom.

Tábor Seliger

Součástí programu je proto poměrně drsná politická indoktrinace. Dříve visely nad hlavami táborníků portréty Putina v nadlidské velikosti, před pár lety dokonce vystavěli organizátoři celou „čtvrť prostitutek“, kde byly na obrovských fotomontážích zobrazeni vůdci kremelské opozice naroubovaní na těla lehkých dam. Nemohl chybět ani obličej Putinova odpůrce Garriho Kasparova. Poslední dva roky s Putinem svorně na obřích pro-vládních plakátech visí i Medveděv a letos je vidět i důraz na vědu a byznys  - v souladu s trendem současného vedení

Kremelská opozice jako prostitutky

Mladí lidé byli pečlivě vybráni na základě předkládaného projektu, povětšinou o politice ví jen málo. Ale když odjíždějí, mají minimálně o opozici jasno: jsou to fašisté, všechno jsou to fašisté. Tohle označení Naši používají poměrně často…

Zvuk budíku nahrazuje ruská hymna, hned poté rozcvička. Následuje výběr z různorodých přednášek a kurzů, které se týkají například získávání dovedností potřebných k organizaci masových veřejných protestů, samozřejmě proti opozici.

Rozcvička v táboře Seliger

Kromě politické uvědomělosti propagují Naši mezi svými členy (věk 14-28) také počestný život, na druhou stranu jednoznačně podporují manželství – Rusové vymírají ohromným tempem a hnutí Naši jsou přece vlastenci. Několik párů se pro jistotu oddá přímo v průběhu tábora. Je důležité jít příkladem.

Děti, jsem váš otec...

Táborníci nosí rudá trička se slogany o velikosti matičky Rusi nebo Putina. Všichni také nosí visačky se jmény, které mají zabudovaný čip. Špatná docházka vám může vynést předčasný lístek domů, stejně jako pití alkoholu nebo klení – pokud je někdo přistižen, je doslova vypískán celým táborem.

Tak co? Pojedete příště taky?

Schvalování mělo probíhat již od včerejška, nicméně kvůli technickým potížím se to mnoha příznivcům VV nepodařilo a strana se za to už omluvila. Hlasování bylo odloženo na sobotu 10. 7. Daleko závažnějším problémem je podezření z falšování výsledku stranického referenda vyplývající z další technické vady hlasovacího systému, totiž zobrazování odlišného výsledku než jak Véčkař hlasoval. Zpravodajský server iHned.cz dokonce zveřejnil video zachycující tuto proceduru.

Inu, leckdo mohl mít ještě včera strach, že možnou vládu potopí parta nezodpovědných Véčkařů, ale dnes už je jasné, že i napříště nebude stranické referendum žádnou překážkou. Doufáme jen, že programátoři dodavatelské firmy nebudou přespříliš horliví a pro koaliční smlouvu se nevysloví více než 100% příznivců.

Věci Veřejné: Neveřejné referendum

Nedostatečnou podporu v poslanecké sněmovně řešily vlády jak uměly-buď oněmi tolerovanými menšinovými vládami, nebo přetahováním opozičních poslanců označovaných jako „přeběhlíci“. Za viníka byl označen volební systém, a tak jsme mohli být svědky několikerých snah o posílení většinového efektu. Jeden pokus rozmetal ústavní soud, druhý nebyl dotažen do konce.

Na vině není ani tak volební systém, jako spíš silná pozice antisystémových stran s minimálním koaličním potenciálem. Do roku 1998 to byly KSČM a SPR-RSČ, nyní již jen KSČM. Poslanci těchto stran jsou ochotni kdykoliv zvednout ruku proti vládě, ale nemají pak žádnou šanci podílet se na tvorbě vlády, která by onu svrženou nahradila. V této chvíli má smysl diskutovaný mechanismus konstruktivního vóta nedůvěry. Bez odpovídající alternativy by bylo obtížné vládu svrhnout.

Ještě alespoň dva kousky...

Zavedení tohoto mechanismu však bude vyžadovat ústavní většinu v parlamentu a v poslanecké sněmovně disponuje rýsující se koalice pouze 118 poslanci. Chybí tedy dva. Samozřejmě může ve věci změny ústavy dojít ke konsenzu napříč politickým spektrem. Obávám se však, že vládnoucí koalice si vypomůže, jak už to ty naše politické strany umí a jak jsou zvyklé. Zaloví v opozičním rybníčku a uloví alespoň dva poslance. A k těm, co se chytí na vládní udici, pak možná taky připluje nějaký ten „kapřík“…

Také v Nizozemí se čekal povolební pat a volby nakonec přinesly těsný souboj  mezi liberály z Lidové strany pro svobodu a demokracii a sociálními demokraty ze Strany práce, která nakonec skončila o mandát za svým největším sokem. K urnám se dostavilo pouhých 38 % voličů.

Geert Wilders a jeho boj proti islamizaci Evropy

Za skutečného vítěze ale můžeme považovat Stranu za svobodu (PVV) kontroverzního poslance Geerta Wilderse, který je známý svými anti-islámskými postoji. Jeho straně se minulý rok podařilo probojovat do Evropského parlamentu a nyní posílili z 9 na 24 mandátů ze 150 křesel.

Anti-islámský film Geerta Wilderse „Fitna“ můžete shlédnout zde

Stejně jako v Maďarských volbách se i v Nizozemí stala třetí nejsilnější stranou ta populistická a krajně pravicová, i když zde jisté rozdíly jsou. PVV vystavěla svůj úspěch především na charismatické osobě Geerta Wilderse, který se svými světlými vlasy ve střihu připomínající barokní paruku prostě vyniká a jeho anti-islámská a anti-EU rétorika mu zajistila nejednu titulní stranu. Jenže extrémistické strany nevyrostou jen tak, ale jsou skutečným obrazem odvrácené tváří společnosti a tak i Wildersova strana řeší palčivý problém mnoha Nizozemců – imigraci (více k tématu zde).

Nizozemí je totiž cílem mnoha imigrantů zejména z muslimských zemí, zhruba 5,5 % obyvatel vyznává Islám, což poměrně naráží na vlažnost víry většiny Nizozemců. V Nizozemí také stojí velké množství mešit a ke klidnému soužití obou světů nepřispívá ani neochota imigrantů měnit své návyky. V živé paměti je také vražda nizozemského režiséra Theo van Gogha z roku 2004, který byl zavražděn 26 letým mužem marockého původu Mohammedem Bouyerim kvůli filmu Submission, který pojednává o násilí na ženách v muslimských komunitách.

Již pouhá existence Wildersovy strany tak ukazuje na palčivý společenský problém, který se promítl i do stranického systému země.

I v jiných evropských státech se  rýsuje trend vzestupu nacionalistů a pravicových populistů. Francouzská Le Penova Národní fronta překvapivě zabodovala v březnových regionálních volbách. Italská Lega Nord v regionálních volbách také posílila. Prezident EU Herman van Rompuy v rozhovoru pro německou F.A.Z. označil populismus za momentálně největší nebezpečí pro Evropu. Dodal, že jako Belgičan ví, o čem mluví a dal tím najevo, co si myslí o vzestupu obliby vlámské xenofobní strany Vlaams Belang.

Přidejte k tomu regulérně fašistické Hnutí za lepší Maďarsko, známé jako Jobbik, a to už máme docela pěknou sbírku stran. Sice je nelze všechny házet do jednoho pytle, a ne všechny mají stejnou sílu nebo polovojenské gardy, nicméně to o něčem vypovídá a ukazuje trend. Evropa se tak bude muset po desetiletích integrace vyrovnat s nepřítelem, který nejspíš bude útočit zevnitř.

Dnes před svými poslaneckými kolegy obvinil média z pravicového spiknutí a další viníky hledal v Suverenitě Jany Bobošíkové, SPO-Z Miloše Zemana a především ve Věcech Veřejných Radka Johna. Tedy nikoliv Jiří Paroubek, ale média, která jej nespravedlivě obviňovala z papalášství, arogance a agresivní kampaně, jsou zodpovědna za jeho neúspěch. A pokud by vina zlých médií nebyla dost zřetelná, najde se řada dalších adeptů. Skutečný hon na Kuliše.

Zahořklé rétorice plné silných slov, k nimž Jiří Paroubek nemá nikdy daleko, se nelze divit. Strana spoléhající na profesionální politický marketing byla poražena politickým marketingem. Strana řídící se průzkumy veřejného mínění jako korouhvička větrem byla zrazena průzkumy veřejného mínění a volebními modely. Strana vynakládající bezkonkurenčně nejvyšší částky na kampaň (podle odhadů až 750 mil.) se nyní topí v dluzích a žádá zavedení finančních stropů na kampaně. Vrcholem pokrytectví pak je, když demagog a populista Jiří Paroubek nazve Radka Johna populistou a demagogem.

John je prase!

Nakonec vyzval své kolegy, aby neobměňovali vedení strany. Evidentně jej už teď tlačí maličký Ústecký kraj a chce-li se vrátit na výsluní, nemůže si dovolit ztratit vliv na dění, což by výměna jeho příznivců pravděpodobně znamenala.

Ne, přátelé. Jiřího Paroubka jsme se ani zdaleka nezbavili. Stále sedí v poslanecké sněmovně, neztratil nic ze svého vlivu a nyní se navíc cítí hluboce ukřivděný a ponížený. Opoziční křeslo mu poskytne pohodlné místo s dobrým výhledem i akustikou, aby mohl opět dštít oheň a síru. Máme se na co „těšit“.

No a co vy? Byli jsme si na volební guláš? Že nejste nenažraná „socka“? Jestli ne, udělali jste velkou chybu. Dokonce jste z racionálního hlediska pochybili, i pokud vás sice pivečko v oranžovém kelímku zlákalo, ale dali jste si jen jedno. Proč? Předně jste se nechali zmást iluzí, že pivo stálo pouze jednu nebo dvě koruny.

Ve skutečnosti se jeho cena mohla vyšplhat i na 250 korun českých. A aby toho nebylo málo, tuto částku jste pravděpodobně zaplatili i v případě, že jste si v předvolebním stánku vzali pouze informační brožuru nebo nezajímáte-li se o volby vůbec.

Zajímá-li vás, jak jsem k takovému tvrzení došel, čtěte dál. Přemýšleli jste někdy, jak jsou vlastně financovány politické strany? Jistě, občas se v médiích objeví skandál s pochybnými dárci té či oné straně, ale dary a samofinancování netvoří hlavní položku v rozpočtu našich parlamentních stran. Dostane-li se strana ve volbách do poslanecké sněmovny, získává 900 000Kč na mandát. Tj. 200 mandátů krát 900 000 krát čtyři roky předpokládaného volebního období, tedy 720 milionů. V minulých volbách do PS ČR přišlo vhodit svůj hlas do uren asi 5 350 000 voličů. Oněch 720 milionů vydělme počtem hlasů a dostaneme se k částce asi 135 korun.

Politická strana, pokud obdrží alespoň 1,5% hlasů, navíc inkasuje úhradu volebních nákladů ve výši 100Kč za každý hlas. Přesáhne-li počet obdržených hlasů 3%, získává strana také stálý příspěvek až do výše 10 milionů. Ve volbách 2006 se do sněmovny probojovalo pět stran, což znamená dalších padesát milionů každým rokem. Tyto peníze putují z hromádky zvané státní rozpočet, do které prostřednictvím daně z přidané hodnoty nebo spotřební daně přispíváme všichni.

Předpokládejme, že jste volič a že nevolíte nějakou marginální stranu. Ať už jste odevzdali svůj hlas komukoliv, svým způsobem jste se podíleli na financování volební kampaně a jako racionálně uvažující lidé byste měli chtít tyto náklady zpět. Není moc způsobů jak přinutit stranu utrousit nějaký ten groš přímo mezi své voliče a navíc hrozí, že vaše peníze utratí za otravné billboardy všude kolem.

Naštěstí touto dobou teče za stranické peníze pivo proudem a voní předvolební guláš. Nepropásněte tedy příležitost a zajděte s velkým džbánem a ešusy na náměstí. U stánků s příslušnou pochutinou se dožadujte alespoň deseti piv, hrnce guláše a pekáče klobásek. Koneckonců to hodování platíte VY.

Alespoň takhle by to v mnoha ohledech mohlo vypadat pro vzdálenější pozorovatele. Poddaní středočeského samovládce to totiž mají oproti zbytku republiky se spoustou věcí trošku jinak. Zatímco v ČR platí u lékaře povinnost odevzdat regulační poplatek 30 Kč, v Rathlandu byla tato povinnost již dávno zrušena panovnickým dekretem. To se moc nelíbilo ministerstvu vnitra a tak se s ním představitel separatistické zemičky sem tam potká u soudu. Když prohraje, neváhá zveřejnit v médiích osobní informace soudkyně, aby poddaní měli kam zasílat poděkování za toto moudré rozhodnutí…

Vítejte v kraji zaslíbeném

Také školáci v Rathlandu ušetří pár korun na jízdném. Zatímco kdekoli jinde následuje po nastoupení do autobusu povinnost zaplatit řidiči za jízdenku, v Rathově kraji řidič školákům pouze zasalutuje. Žákovské jízdné sice mohou využívat pouze žáci mimo města s MHD (což je diskriminační), a celé to stojí o půlku víc než se plánovalo (protože žáci „jezdí do školy“ i v 15 hodin odpoledne), ale i tak je to dobrý nápad.

Bohužel postavit v Rathlandu pro poddané Rathovu středočeskou univerzitu se panovníkovi přes všechnu snahu ještě nepodařilo. Rath dokonce obeslal středočeské ředitele škol s anketou ohledně názvu univerzity, těm kdo neodpověděli hrozil finanční postih. Že máme v ČR málo univerzit, si myslí ČSSD, která pro vybudování univerzity hlasovala společně s částí komunistů. Naopak sympatie Rathův projekt nenalezl u ODS, KDU-ČSL, Zelených, části komunistů i nezařazených a tak je dnes projekt u ledu.

Cena toho všeho? Nominálně 80 milionů za zdravotnické poplatky, 71 milionů za jízdné pro školáky, Rathova univerzita snad ještě moc nestála. Ale reálně bude cena Rathova socialistického experimentu mnohem větší – jednak svým chováním velkovévoda inspiroval další samovládce k rebelii proti zdravotnickému systému, ale hlavně tyto peníze byly původně určeny na úplně jiné účely, které mohly přinést dlouhodobější užitek a přispět k rozvoji kraje.

Velkovévoda také nedávno napsal dopis ředitelům středních škol zřizovaných krajem, v němž je varoval před volbami nanečisto. Ty pořádá organizace Člověk v tísni jako součást programu Jeden svět na školách, jeho cílem je zvýšit zájem o politiku u mladých lidí. Hejtman si ale spočítal, že mezi mladými studenty nebude tolik příznivců levice a volby by nejraději zakázal, protože by to prý mohlo ovlivnit reálné volby. Virtuální volby na zpravodajských serverech nebo facebooku bohužel zakázat nemůže…

Pohádky ne, jen Ratha

A nyní se opět podařilo Rathovi získat pozornost médií. V nemocnici zřizované krajem se objevily ploché obrazovky úctyhodných rozměrů, ze kterých na poddané hledím sám nejvyšší. Doktoři i pacienti tak několik týdnů před volbami sledují ve smyčce DVD, kde hejtman prezentuje jeden ze stěžejních bodů zdravotnického programu ČSSD – převedení nemocnic na veřejné neziskové organizace, předává ceny policistům a školákům, gratuluje sbormistrovi po koncertě a politicky agituje. Že doktor Rath kandiduje ve volbách za socialisty by z klipu napadlo jen málokoho.

Žádné pohádky, pouze propaganda

Televize do nemocnic zaplatil z větší části kraj, malou část samotné nemocnice. Doktoři z dětských oddělení chtěli nových rozměrných televizorů využít k promítání pohádek, ale změna programu není možná. Že by předvolební kampaň z krajských peněz? Omyl – informativní kampaň z krajských peněz, která se objevila měsíc před volbami, s nimiž údajně vůbec nesouvisí.

To ve středočeském kraji už skutečně žádná vesnička nepotřebuje kanalizaci, nebo zde neexistují díry na silnici? Přinese to občanům stejný užitek? Češi si o sobě myslí, že jsou velmi tolerantní národ. Bohužel to, jak vypadá česká politika, je určeno právě tím, co všechno budeme politikům tolerovat.

Ovšem peníze stranou, děláme to přece pro lepší životní prostředí a čistý vzduch, ne? Pominu otázku, co si o čistém vzduchu kolem žlutavých polí myslí alergici. Mám na mysli skleníkové plyny. Pokud by zemědělci přestali používat strojů a průmyslového zpracování řepky, pak by bionafta byla skutečně CO2 neutrální. Že ale pole řepky produkují oxid dusný, 200 krát efektivnější skleníkový plyn, žádná brožura o biodieselu neříká.

Zelená energie

Letos kolem železniční trati vídám kromě probouzejících se políček s řepkou také fotovoltaické panely. Spousty panelů. Při výrobní ceně a ofektivitě takového panelu jsem si vždy představoval, že může být výhodné stavět takové solární farmy leda tak někde ve středomoří, ale byl jsem překvapen. Stačí garantovat vysokou odkupní cenu elektřiny z fotovoltaických elektráren a i u nás vyrostou jak houby po dešti. A dokonce i ve Španělsku musí být odkup energií dotován, aby byl provoz elektráren rentabilní. Proto mne dnes pobavil článek na serveru iHned.cz, který popisuje podvod se solárními panely. Pokud je totiž elektřina odkupována za vyšší cenu než z rozvodné sítě, pak se vyplatí k takovému panelu přidělat silný reflektor a penízky se jen hrnou. Trochu se divím, že to nenapadlo taky nějakého českého vykuka. Postavit solární elektrárnu pod reflektory někde na stadiónu. I když třeba se jen pletu a někdo si tak přivydělává, jen se na to ještě nepřišlo.

Dotováním „zelených“ technologií a tak krásně trendy všeho, co je „bio“ jen poskytujeme další prostor pro korupci a šikovné spekulanty. Počínaje malými organickými farmami až po celá průmyslová odvětví založená na obchodu s emisními povolenkami, biopalivy atp. Zářným příkladem za všechny nechť je jmenován šéf Mezivládního klimatického panelu při OSN, Rádžendra Pačaurí, který má snad každý ze svých dlouhých prstů namočený v nějaké levárně (o Pačaurího „podnikání“ viz osel.cz).

S napětím očekávám další bláznivý nápad úhledně zabalený a převázaný zelenou mašlí, který zaplatí daňový poplatník. A snad až napřesrok pojedu vlakem přes Českou republiku, nebudu koukat na pole cukrové třtiny…

Mezi marketingově nejprogresivnější stranu je u nás považována ČSSD, která každoročně vydává na marketing nejvíce financí ze všech českých politických stran. To má pravděpodobně 2 důvody – zaprvé s kampaní začíná vždy nejdříve ze všech konkurentů a také kvůli charakteru elektorátu ČSSD nemůže tolik využívat levnější propagační techniky internetu.

Nakupování reklamního televizního nebo rádiového času je u nás zákonem zakázáno, proto stranám nezbývá nic jiného, než nakupovat ve velkém billboardy.

Zruším ranní vstávání!

A právě politické billboardy v uplynulých týdnech doslova zaplavily české ulice. Na největším počtu z nich voliči mohou identifikovat leadera socialistů Jiřího Paroubka, někoho jiného z ČSSD popřípadě emotivní fotky šťastných lidí od batolete po důchodce.

Slibuji Vám do 3 let pivo za 2Kč.

A billboardy to nejsou ledajaké – většina z nich obsahuje přesně v duchu zjednodušování tři až pět slov, která slibují „obyčejným lidem“ kde co.

Vrátím vám Elvise!

Pro kampaň se ale staly nejvíce charakteristickými billboardy, na nichž Jiří Paroubek bojuje proti všemožným problémům, které ony obyčejné lidi trápí nejvíce – od snížení mateřské až po placení u lékaře.

Prosadím 60letou mateřskou dovolenou

Zruším ranní kocovinu

A právě tyto „bojovné“ billboardy se vzhledem k množství, v jakém jsou vylepovány, a jednoduchosti sdělení, staly pravděpodobně nejparodovanější politickou reklamou od slavného billboardu Standy Grosse „Myslím to upřímně“. Je to vtipné nebo nevkusné? Co vy na to?

A na tak významnou událost dostaly pozvánky také šéfové všech parlamentních stran a výborů. Až na zelené. Omyl? Jako chyba administrativy se to mohlo zdát, dokud se k situaci nevyjádřil oficiální zástupce hradu, tedy tajemník Ladislav Jakl: „Parlamentních stran je už tak nepřehledný počet, že vlastně ani nevím, kolik jich je. Jednu ve Sněmovně reprezentuje pan Liška, druhou paní Zubová. Zvát všechny, kteří se hlásí k různým stranám, to by ani ten stůl na to nestačil. Kdyby tam chtěli být všichni různí zelení, to by nám Hrad celý zezelenal.“

Celý hrad se zazelená...

Jakl dodal, že podle jeho názoru zelení ani nemají dostatečný počet poslanců, aby vůbec dali dohromady poslanecký klub, a že zelených máme několik, ale k jednotlivým stranám se hlásí pouze jednotlivci. Podle tajemníka hradu chce Ondřej Liška „jen zdůraznit velikost a nesmrtelnost jeho strany a jeho osoby“.

To poměrně spolehlivě namíchlo předsedu Zelených: „Hulvátství, neznalost a arogance pana Jakla nezná mezí,“ řekl na adresu hradu Liška, který se s Klausem moc nemá v lásce. Když se měl Liška stát ministrem školství, nezapomněl Klaus utrousit, že tak mladého politika by jmenoval ministrem jen s třesoucíma rukama.

Výroky Jakla tak všem potvrdila podezření, že se proti Zeleným na hradě nenápadně spikli. Navíc byli pozváni všichni předsedové výborů a komisí, kromě Výboru pro evropské záležitosti, kterému šéfuje zelená Kateřina Jacques.

A co náš pan prezident opravdu nemusí? Správně – enviromentální politiku a Evropskou unii. Lze si to tedy vyložit jako vztyčený prostředníček směrem k Zeleným?

Václav Klaus a „jeho hrad“ opět předvedli, jak dokáže být instituce českého prezidenta tmelem společnosti, který názorové rozpory žehlí a nikdy nevytváří nové. A zkuste takovou instituci posílit přímými volbami, tedy hlasem od lidu…