„Během týdne jsme oslovili přes 9000 lidí. Ti odeslali více než 700 e-mailů,“ popsal jeden z autorů iniciativy Kamil Gregor a dodal: „Letos v červnu se stejným způsobem povedlo shodit ze stolu novelu loterijního zákona, která zaváděla cenzuru Internetu.“

Služební zákon posiluje nezávislost státní správy a stanoví odpovědnost úředníků za veřejné zakázky. Od přijetí v roce 2002 byla ale jeho účinnost již čtyřikrát odložena. Česko je jedinou zemí EU i bývalého východního bloku, kde podobný zákon neplatí.

Návrh na páté odložení účinnosti nedávno neprošel Senátem. O přehlasování veta se rozhodne na příští schůzi Poslanecké sněmovny, která začne v úterý 6. prosince 2011.

„Podaří-li se přesvědčit dost poslanců a návrh na odložení účinnosti nezíská 101 hlasů, služební zákon začne po devíti letech platit od ledna 2012,“ doplňuje Kamil Gregor. Lidé se na poslance obrací pomocí webu NapisteJim.cz.

Facebooková stránka iniciativy: https://www.facebook.com/events/194835380601481/

Podporují:

Veřejnost proti korupci, o. s.
Otevřená společnost, o. p. s.
Naši Politici, o. s.
Inventura demokracie
KolikBerou.cz

Doktor chrastil pokladničkou, Drábek těšil, neplakej,
zaplatíš-li poplateček, do rána ti bude hej.

Zaplatil mu třicet korun, navíc ještě za předpis,
… ráno skončil v nemocnici takřka zralý na odpis.

Čtyři stáli u postýlky, Kalous si mnul ručičky,
peníze se jenom sypou do té naší kasičky.

Nedožil se mraveneček ani druhé… hodiny,
stoupla prudce zadluženost celé jeho rodiny.

Poplatky za nemocnici, kremaci i rakvičku,
dokonale vyprázdnily tu mravenčí kasičku.

Neměli už mravenečci z čeho by dál mohli žít,
poradil jim strejda Nečas peníze si vypůjčit.

Sjednali si rychlou půjčku za necelou hodinu,
nadlouho pak zadlužili svou mravenčí rodinu.

Internetová lidová tvořivost

Co je to služební zákon a proč je důležitý?

Zákon o státní službě vymezuje kompetence úředníků a mimo jiné stanovuje jejich odpovědnost za veřejné zakázky. Nyní téměř nelze dohledat, kdo za podezřelou zakázku odpovídá.

Zákon byl prosazen v roce 2002 jako jedna z podmínek vstupu do EU. ČR je nyní jediným státem EU, kde podobný zákon neplatí. Zákon podpořily protikorupční organizace, například Transparency International.

Kdo brání tomu, aby začal platit?

Účinnost zákona byla od jeho schválení už čtyřikrát odložena, a to vládami ČSSD i ODS. Nyní je ve sněmovně už pátý návrh na odložení účinnosti. Prosazuje ho vládní koalice, ačkoli TOP 09 i VV před volbami slíbily, že zákon začne platit.

Vláda prý připravuje nový a lepší zákon, jenže na ten můžeme čekat věčně. Totéž se totiž tvrdilo už v roce 2008. Nový zákon by navíc mohl být záměrně vytvořen tak, aby byl v boji proti korupci „bezzubý“.

Načasování návrhu na odsunutí účinnosti zákona je velmi podezřelé. Do Sněmovny šel až v srpnu, přičemž služební zákon má začít platit už od ledna 2012. Úředníci přitom po osmi letech ještě pořád nepřipravili související předpisy.

Vláda tedy fakticky pokládá poslancům a senátorům nůž na krk, když říká: „Buď odsunete účinnost, nebo příští rok nastane chaos. Nic jiného se už nedá stihnout.“

Co můžu udělat já?

Poslanecká sněmovna rozhodne o osudu služebního zákona na své příští schůzi (od 6. prosince). Jde o přehlasování veta Senátu, takže pro odsunutí účinnosti zákona musí vyslovit 101 poslanců. Pokud tohoto počtu nebude dosaženo, zákon konečně začne platit.

Napište poslanci zvolenému ve vašem kraji a požádejte ho, aby HLASOVAL PROTI ODLOŽENÍ ÚČINNOSTI SLUŽEBNÍHO ZÁKONA. Můžete k tomu snadno použít web NapisteJim.cz.

Stránka akce na Facebooku: E-mailem proti korupci

Nedávno jsme zde informovali, že exministr Kocourek neuvedl v majetkovém přiznání z milionů „odkloněných“ od manželky ani fenik. Do dnešního dne se nad tím, zdá se, nikdo nepozastavil.

Aleš Řebíček bude mít možná narozdíl od Kocourka kvůli špatně vyplněnému přiznání přece jen problémy. Jenže jeho kauza názorně ukazuje, jak zoufale bezzubá jsou česká majetková přiznání.

Představme si, že malé dítě přinese domů 2000 korun a nechce říct, kde je vzalo. Zdravý rozum velí, že by se o to měli zajímat jeho rodiče. A pokud dítě peníze ukradlo, měli by je vrátit majiteli.

Jenže, přirovnáme-li to k Řebíčkově kauze, dítě (možná) zaplatí pokutu nejvýše 25 haléřů a zbylé peníze si může nechat. Navíc o pokutě nebudou rozhodovat jeho rodiče, ale kamarádi ze školy. Řekněte sami, nekradli byste?

Je samozřejmě možné, že Aleš Řebíček získal všechny své peníze zcela legální cestou. Jenže je jaksi zapomněl přiznat, čímž porušil zákon. Problém je v tom, že tato povinnost je bez řádné sankce k ničemu.

A na lepší časy se zřejmě neblýská. V programech politických stran pro poslední sněmovní volby totiž mnoho zmínek o majetkových přiznání nenajdeme. ODS, ČSSD ani TOP 09 o nich nepíší vůbec.

Věci veřejné požadují zveřejňování současných přiznání online, což je sice sympatické, ale neznamená to zpřísnění sankcí. Kromě toho se o tom v koaliční smlouvě nepíše ani čárka. KSČM by ráda zavedla plošná přiznání u majetků nad 10 milionů korun.

Programy větších neparlamentních stran, jako je třeba KDU-ČSL nebo Strana práv občanů – Zemanovci, o majetkových přiznáních mlčí. Požadavek zpřísnění přiznání najdeme pouze u Strany zelených. Jenže její poslanci měli na předložení podobného návrhu čtyři roky.

Převzato z blog KohoVolit.eu

Projednával se zákon o veřejných zakázkách. Jeden z jeho pozměňovacích návrhů v 11:30 poměrně hladce prošel, jenže František Laudát, poslanec za TOP 09, zpochybnil hlasování. V 11:32 poslanci zvedli ruku znovu a návrh byl zamítnut.

Hned 13 poslanců TOP 09 najednou hlasovalo proti, ačkoli předtím byli pro. Právě jejich názorový veletoč smetl návrh ze stolu. Na tuto podivnost upozornilo sdružení KohoVolit.eu.

Co se asi během těch 2 minut stalo, že změnili svůj názor o 180 stupňů? Pravda, někteří jsou bývalými lidovci, takže možná narychlo zasáhnul Duch svatý.

Spíše než tajemné cesty Páně ale tento příklad pěkně ilustruje fungování ve Sněmovně. Každý klub má pověřeného „kouče“, který dává svým stranickým kolegům pokyny, jak zvedat ruku. Ostatní tak mají čas číst si noviny nebo sledovat fotbal. Občas ale systém selže, takže se musí hlasovat znovu a dochází ke zdánlivě kuriózním situacím.

„Taháky“ často dávají i sami předsedající schůze, když výzvu k hlasování doplňují informací o tom, zda je zpravodaj návrhu pro nebo proti. Pak už stačí vyvinout opravdu jen minimální intelektuální úsilí a zapamatovat si, zda je z vlastního nebo cizího politického tábora, a hlasovat podle toho.

Docela se zde stírá rozdíl mezi fungováním parlamentu dnes a v době komunismu. V pátek byl opravdu jediný rozdíl v tom, že zatímco dnes řídí hlasování pět různých „koučů“, před revolucí stačil jediný.

Tady je seznam oněch 13 poslanců TOP 09. Můžete některému z nich napsat a zeptat se, co se během oněch 120 sekund stalo zázračného, že to nezachytily sněmovní kamery:

Jiří Besser, Josef Cogan, Leoš Heger, Zdeněk Bezecný, Václav Kubata, Renáta Witoszová, Ludmila Bubeníková, Luděk Jeništa, Helena Langšádlová, Gabriela Pecková, Martin Gregora, Jaroslav Lobkowicz, Anna Putnová.

Už dlouho funguje web KohoVolit.eu. Před volbami si zde statisíce lidí vyzkoušely kalkulačky ukazující jejich názorovou blízkost s politickými stranami. Nyní jsou na webu publikovány analýzy hlasování poslanců, například přehledy jejich docházky.

Před čtyřmi měsíci byl spuštěn partnerský web NapišteJim.cz, díky němuž lze snadno kontaktovat svého poslance či senátora. Zákonodárcům už napsalo plných 3000 lidí. Jejich aktivita má i první reálné úspěchy.

Web NašiPolitici.cz zase plní roli „encyklopedie“ českých politiků. Systematicky shromažďuje informace o jejich aktivitách, včetně údajů o vlastnictví firem či účasti v dozorčích radách státních podniků. Pokud váš poslanec třeba seděl v představenstvu farmaceutické firmy a hned potom se stal náměstkem ministra zdravotnictví, měli byste si na něj dát pozor.

Velmi užitečný je i web MapyHazardu.cz, který ukazuje umístění heren v zatím 24 městech celé republiky. Nejde ale o pomůcku pro gamblery, kteří by v pátek večer nevěděli, kam zajít. Web mimo jiné ukazuje, že 77% všech těchto heren existuje v rozporu se zákonem.

Tvůrci webu zIndex.cz se dlouhodobě věnují problematice veřejných zakázek. Dávají dohromady data z různých veřejně dostupných databází a odhalují špatně vypsané soutěže a chybné údaje.

Mimo jiné zjistili, že přes 81% zakázek za poslední čtyři roky bylo zadáno neprůhledně. Buď šly mimo veřejný informační systém, nebo to byly tzv. „jednohubky“ (počet vítězů byl stejný jako počet uchazečů). Celkem se takto utratilo 276 miliard korun. Například česká věda by z této sumy žila skoro osm let.

Zajímavé projekty fungují i na Slovensku. Tým webu Demagog.sk každý týden ověřuje, zda politici říkají v nedělních diskusních pořadech pravdu. Zatím se podíl lživých nebo zavádějících výroků pohybuje okolo 25%.

Mě osobně se líbí chorvatský web, který názorně ukazuje, kolik peněz z vašich daní jde do školství, zdravotnictví nebo obrany. Můžete si rovněž sestavit vlastní rozpočet. Když snížíte výdaje, web vám spočítá, kolik úředníků bude potřeba vyházet. Podobná aplikace se připravuje i u nás.

Autoři takových webů pracují na jejich propojení a sdílení různých dat a databází. Veřejná kontrola politiků bude jednoho dne vypadat takto: Před volbami si ve volební kalkulačce spočítáte, které strany se nejvíce shodují s vašimi názory a jací poslanci hlasovali v uplynulých letech stejně jako byste hlasovali vy.

Poté si online prohlédnete kandidátní listiny vašeho kraje a vyřadíte politiky, kteří nechodili do práce nebo neříkali pravdu. Zároveň uvidíte, kolik za své funkce brali peněz. Pokud byl poslanec zároveň starostou a hejtmanem a nechodil ani do Sněmovny ani na zastupitelstvo, asi tam sedí jen kvůli penězům.

Web vás rovněž upozorní na osoby spojené s firmami, které vyhrály netransparentní veřejné zakázky. Na případné nejasnosti se budete moci politiků zeptat po několika kliknutích myší.

A kdy začne takový watchdogový komplex fungovat? Podle jednoho z programátorů pořádajících konferenci by to mělo být do dvou let.

Proto se rozhodli změnit metodiku podávání povinných majetkových přiznání. Údaje se budou nově vyplňovat speciálním inkoustem, který se po sedmi hodinách zcela vypaří. „Liteře zákona bude učiněno zadost a zároveň ochráníme soukromí zákonodárců,“ uvedla Jana Hrbatá, sedmá místopředsedkyně Mandátového a imunitního výboru.

Poslanci se inspirovali u svých kolegů z Nauru, kteří k tomuto účelu používají citronovou šťávou. Písmo se na krátkou dobu zviditelní, potře-li se kravským mlékem. S nápadem přišel poslanec Jaroslav Kokoška, předseda Stálé delegace Parlamentu pro Tichomoří, po poslední pracovní návštěvě tohoto tropického souostroví.

Kancelář Poslanecké sněmovny se chystá vypsat veřejnou soutěž na první dávku neviditelného inkoustu. Spekulace, že by se jeho cena mohla prodražit, až o několik miliard korun mluvní sněmovny jednoznačně odmítl.

Jednoho dne přijede do městečka německý turista a zastaví u malého hotelíku. Požádá majitele, aby mu ukázal pokoje s tím, že pokud se mu nějaký bude líbit, pronajme si ho.

Majitel mu půjčí klíče od několika pokojů a vybere 100€ kauce. No a tehdy to začne:

1. Jen potenciální host hotelu zmizí na schodišti, sbalí hoteliér 100€ a běží vedle k řezníkovi zaplatit dluh za maso.
2. Řezník utíká na druhý konec městečka umořit dlužnou částku za dobytek místnímu farmáři.
3. Farmář nelení a stoeurovou bankovku jde odevzdat do místního rolnického družstva jako splátku za krmivo a pronájem políčka.
4. Předseda družstva sebere bankovku a utíká do hospody zatáhnout sekyru.
5. Hospodský zaplatí „rádodajce“, která mu zatím dávala na dluh.
6. „Rádodajka“ ihned zamíří do hotelu zaplatit účet za pokoj, do něhož chodila se svými zákazníky „pracovat“.
7. Hoteliér položí bankovku na recepční pult a přesně v té chvíli se vrací německý turista, který se omlouvá, že si pokoj nevybral. Sbalí svých 100€ a odejde z města i z Řecka.

• nikdo nic nevyrobil
• nikdo nic nevydělal
• všichni zúčastnění se zbavili svých dluhů a s velkým optimismem hledí do budoucnosti.

A teď víte, jak funguje záchranný balík EU.

P.S. Špatná zpráva je, že takhle záchranný balík nefunguje, ale i tak je to hezká historka, ne?

Galské války:
Porážka. V této válce, jejíž konec předznamenal dalších 2000 let historie Francie, byla tato země dobyta Italem.

Stoletá válka:
Z většiny prohraná; Francii nakonec zachránila nedospělá dívka trpící schizofrenií, jež bezděčně definovala První pravidlo vedení války Francií: „Francouzská armáda zvítězí pouze v případě, že jejím vrchním velitelem není Francouz“.

Italské války:
Porážka. Fracie se stává jediným státem v historii, který s Itálií prohrál dvě války.

Válka třicetiletá:
Fracie se technicky vzato války neúčastní, ale svou zahraniční politikou si invazi nakonec vykoleduje. Na základě faktu, že ostatní válčící strany ji postupem času zcela ignorují, Francouzi prohlašují že uhráli plichtu.

Válka s Nizozemím:
Plichta.

Válka s Augsburskou ligou (válka krále Viléma, francouzsko-indiánská válka):
Ve skutečnosti porážka, o níž Francouzi tvrdí že byla plichtou. Tři plichty hned po sobě Frankofilové celého světa považují za vrchol válečnických úspěchů Francie.

Válka o Španělské následnictví:
Porážka. V této válce poprvé prohráli bitvu u Marlborough, což se od té doby stalo jejich oblíbenou kratochvílí.

Americká revoluce:
V gestu, které se vbrzku moderním Američanům opět připomene, Francie tvrdí že válku vyhrála, i přesto že téměř všechnu váhu boje nesli angličtí kolonisté. Později je tento krok znám jako de Gaullův syndrom, a z něj vychází Druhé pravidlo vedení války Francií: „Francie zvítězí pouze v případě, že o většinu válčení se postará Amerika“.

Francouzská revoluce:
Vítězství, především proto že protivníkem byli taktéž Francouzi.

Napoleonské války:
Prohra. Dočasná vítězství (viz První pravidlo!) díky vedení Korsičanem, který se však ukázal jako naprosto neschopný porazit anglického ševce.

Francouzsko-Pruská válka:
Porážka. Němci sehráli roli opilého spratka, který je v sobotu v noci zcela sám zamčen v domě s ošklivou holkou.

První světová válka:
Díky příměří uzavřenému v poslední chvíli před porážkou, po tom co je zachránila Amerika, uhráli Francouzi plichtu. Tisíce Francouzských žen zakusily pocit, jaké to je vyspat se nejen s vítězem, ale navíc s takovým, který je neoslovoval „fraulein“. Bohužel, vzhledem k masovému použití kondomů Američany, Francouzi prošvihli výbornou šanci k vylepšení svého genofondu.

Druhá světová válka:
Porážka. Německem dobytá Francie je Američany a Brity osvobozena právě ve chvíli, kdy se spojenecká vojska konečně naučila píseň Horst Wessel.

Indočína (Vietnam):
Porážka. Frnacouzská armáda se hodila marod a zalezla do postele s kapavkou od Dien Bien Phu (diagnóza Dien-Bien-Flu).

Povstání Alžířanů:
Porážka. Od křižáckých dob první případ, kdy západní armádě natrhla prdel muslimská NEturecká armáda. Bylo definováno První pravidlo muslimského válčení: „Francouzům dokážem vždycky nakopat prdel“. Stejné pravidlo již v té době měli Italové, Rusové, Němci, Britové, Holanďané, Španělé, Vietnamci a Eskymáci.

Válka proti terorismu:
Francie, mající na paměti svou vojenskou historii, se rozhodla kapitulovat do rukou Němců a muslimů. Čistě z bezpečnostních důvodů. Byl učiněn pokus o kapitulaci do rukou Vietnamského velvyslance, ten však selhal, když velvyslanec vyhledal azyl v McDonaldu.

Otázka, kterou by si měla položit každá země dostatečně debilní na to aby se spoléhala na Francii, by neměla znít „Můžeme se na Francii spolehnout?“, nýbrž „Jak dlouho bude trvat, než se Francie položí?“.
G. Kilber.

V jednom z dopisů šéfredaktorovi Houston Chronicle kdosi o postoji Francie k otázce Iráku napsal: „Jít do války bez Francie je totéž, jako vyrazit na lov jelena bez xylofonu.

Řekněme si to otevřeně, čtvrteční stávka v dopravě byla pro odboráře naprosté fiasko. Místo totálního kolapsu v dopravě nadělili Pražanům jeden víkendový den navíc. Já osobně jsem v Olomouci stávku nijak nezaznamenal.

Kde udělali odboráři chybu? Některé body jsem tady odhadoval již předem, podle mého názoru ale chybovali hned v několika aspektech:

1. Nemůžete očekávat masovou účast na protivládních demonstracích v situaci, kdy nejezdí vlaky a MHD. Řada lidí, která by se ráda připojila, se do Prahy prostě neměla mít jak dostat.

2. Stávku mimořádně účinně sabotovalo její odsunutí na čtvrtek. Veřejnost tím získala tři cenné dny, během nichž se mohla připravit. Kdyby protest přišel nečekaně, výsledný efekt by byl mnohem účinnější.

3. Odboráři usilovně přesvědčovali veřejnost, že ve čtvrtek zažije naprosté zhroucení dopravy. Tím si nastavili laťku zbytečně vysoko. Nelze se divit, že ve světle takových nerealistických očekávání média následně interpretovala stávku jako neúspěšnou.

4. Už dříve jsem tu spekuloval, že odbory ve skutečnosti suplují permanentní kampaň ČSSD. Co jiného si mám myslet, když se v davu procházel Bohuslav Sobotka, Jiří Paroubek, Stanislav Grospič nebo členové Komunistického svazu mládeže a Svazu mladých komunistů Československa? Kdybych byl odborářem, jasně bych se distancoval od těchto stran a hnutí.

5. Odborářští bossové nezvládli komunikaci s veřejností v souvislosti s fámou, že stávku stráví na golfovém hřišti. Dovedu si představit, že mnoho odpůrců vlády stále ještě vnímá golf jako buržoazní sport. Kdyby odboráři rozhlásili, že si zahrají třeba fotbal, vzbudili by jistě mnohem větší sympatie.

6. Demonstrující před ministerstvem financí z plných plic volali, aby Kalousek „vylezl“, a když se tak opravdu stalo, byl obviněn z provokace davu. Zdá se, že si sami odboráři uvědomili trapnost této situace. Následně totiž označili tyto demonstrující za „anarchisty“.

7. Největším problémem byly ale podle mého názoru excesy stávkujících. Jejich „uličku hanby“ a nadávky „stávkokazům“ (tedy kolegům, kteří se svobodně rozhodli normálně přijít do práce) bych čekal spíše od bojůvky neonacistů. I když se možná ještě dozvíme, že uličky hanby rovněž organizovali anarchisté.

Pro ChameleonCharlie.cz Kamil Gregor