Odsouzený kuchař posledních deset let ilegálně vařil nejen pro sebe, ale i pro své známé a příbuzné. „Takové sdílení bez schválení kolektivního správce receptů je naprosto nepřípustné!“ nechal se slyšet Odborový svaz restauratérů a kuchařů.

Dnešní rozsudek pomůže stíhat piráty, kteří naprosto v rozporu s autorským zákonem o recepisech a vaření drze vytvářejí pokrmy a bezostyšně je sdílejí s ostatními, aniž by odváděli poplatky kolektivnímu správci. S takovou by restauratéři a kuchaři brzy přišli na mizinu.

V reakci na zpřísněné podmínky v USA připravuje v současné době také Evropský parlament právní normu, podle níž budou platit zvláštní daň všichni majitelé domácích kuchyní, a legální stravování bude možné pouze v zařízeních s platnou licencí.

Už žádné vaření podomácku. Pokud budete chtít steak, tak pěkně do restaurace. Jinak restauratér přichází o zisk. Stop pirátským kuchařům!

Ano, i takhle nějak by to za pár let vypadat. By ChameleonCharlie.cz: kopírování povoleno dle libosti..zatím.

Petr Nečas, svého času známý jako „Pan poctivý“ nebo také „Pan čistý“, možná jezdí ve staré Fabii a bydlí v malém družstevním bytě. Možná jde z části o mediální útok na premiéra a možná si dokonce Nečasovi úředníci ony vysoké odměny zaslouží.

Toliko možná. Jisté však je, že Petr Nečas nemá žádný důvod platy ani odměny svých úředníků tajit, tím méně, pokud si je zaslouží. A jde-li o mediální útok, pak nejjednodušší způsob jak takovým atakům do budoucna zabránit, je důsledně úřednické platy zveřejňovat.

Obvykle klidný Petr Nečas vypadal velmi rozladěně, když se novináři vůbec začali o platy jeho úředníků a poradců zajímat A ještě rozladěnější byl, když s tím novináři nepřestali. Drzost vrcholných politiků považovat platy vysokých úředníků za něco, do čeho občan nemá právo strkat nos, je do nebe volající.

Bylo by to od nich drzé, i kdyby to nebylo v rozporu se zákonem. Boj s korupcí a transparentnost jsou hezká hesla a jistě si na ně i pan Nečas vzpomene před dalšími volbami. Prozatím však máme právo leda tak, kulantně řečeno, být zticha.

Pan premiér dal jednoznačně najevo, že si transparentnost ve veřejných financích představuje naprosto jinak než jeho voliči. Blíží se krajské volby, tak ať se pak vládní strany nediví, že volič si to taky představuje jinak.

Do protestu se zapojili i takoví internetoví velikáni, jako je Wikipedie, Mozilla, Reddit či WordPress. Některé weby (například právě Wikipedia) byly celý den nefunkční, jiné umístily na web podpůrná loga.

Návrhy zákonů například vytváří „černou listinu“ webů, které budou muset blokovat všichni poskytovatelé v USA. Stejný nástroj nyní využívá k cenzuře Čína a další nedemokratické režimy. Americká ministerstva budou navíc moci blokovat nejen cenzurované stránky, ale i všechny weby, které na ně odkazují.

Neviditelná cenzura

Vůbec nejnebezpečnější je ale tzv. „neviditelná cenzura“. Návrhy totiž umožňují vyřazovat nepohodlné weby z výsledků vyhledávačů. Podobně jako člověk žijící v totalitním státě odříznutém od světa, ani v tomto případě uživatel vůbec nepozná, že k cenzuře došlo, a neuvědomí si její rozsah.

Veřejnost tedy bude zbavena možnosti kontrolovat, zda jsou zákony opravdu využívány pouze v boji proti počítačové kriminalitě. Kdyby je vláda začala zneužívat k potlačování politických názorů, nikdo se to nedozví.

Navrhované zákony se sice týkají pouze USA, ve skutečnosti ale zasáhnou uživatele po celém světě. Převážná část internetové infrastruktury se totiž nachází právě v této zemi. Navíc spojené státy nejsou vůbec tak daleko, jak se mnozí domnívají: pouhý zlomek sekundy od jakéhokoli uživatele v ČR.

Existuje navíc obava, že jakmile bude tabu internetové cenzury jednou prolomeno, další země budou s přijímáním podobné legislativy následovat. Cenzuru Internetu v té či oné podobě zavedlo již například Španělsko, Francie nebo Nizozemsko.

Cenzura internetu v ČR

I v České republice má mnoho uživatelů cenzurovaný internet a ani o tom neví. Tu „správnou verzi“ internetu Vám naservírují O2, Vodafone, T-mobile i další provideři. Filtrovaný internet máme kvůli dětské pornografii, extrémistickým stránkám a „obecně nevhodnému“ obsahu.

Zatímco s pohnutkami pro omezování internetu by jistě většina z nás souhlasila, metody k tomu vybrané jsou minimálně kontroverzní. Všichni  filtrující operátoři blokují stránky podle seznamu, který sestavuje britská polovládní organizace IWF, a tento seznam cenzurovaných stránek je (hádejte) tajný.

Čeští a slovenští operátoři tedy rozhodují podle britského právního řádu, co jejich zákazník na internetu uvidí. Navíc, protože je seznam cenzurovaných stránek tajný, nelze zkontrolovat, že nejsou blokovány například stránky odpůrců cenzury, weby upozorňující na politické skandály, weby konkurence a další.

Skutečných pedofilů se filtrace internetu vůbec nedotkne, protože k získávání a šíření takto nelegálního materiálu vůbec klasický internet nevyužívají, navíc není problém tyto snahy operátorů obejít.

Také my v redakci bychom se neradi dožili dne, kdy internet přestane být svobodný. A protože internet nezná hranice, rozhodli jsme se podpořit celosvětový protest a na 24 hodin vypnout web. Vypadá to, že Kongres situaci přehodnocuje…

„Během týdne jsme oslovili přes 9000 lidí. Ti odeslali více než 700 e-mailů,“ popsal jeden z autorů iniciativy Kamil Gregor a dodal: „Letos v červnu se stejným způsobem povedlo shodit ze stolu novelu loterijního zákona, která zaváděla cenzuru Internetu.“

Služební zákon posiluje nezávislost státní správy a stanoví odpovědnost úředníků za veřejné zakázky. Od přijetí v roce 2002 byla ale jeho účinnost již čtyřikrát odložena. Česko je jedinou zemí EU i bývalého východního bloku, kde podobný zákon neplatí.

Návrh na páté odložení účinnosti nedávno neprošel Senátem. O přehlasování veta se rozhodne na příští schůzi Poslanecké sněmovny, která začne v úterý 6. prosince 2011.

„Podaří-li se přesvědčit dost poslanců a návrh na odložení účinnosti nezíská 101 hlasů, služební zákon začne po devíti letech platit od ledna 2012,“ doplňuje Kamil Gregor. Lidé se na poslance obrací pomocí webu NapisteJim.cz.

Facebooková stránka iniciativy: https://www.facebook.com/events/194835380601481/

Podporují:

Veřejnost proti korupci, o. s.
Otevřená společnost, o. p. s.
Naši Politici, o. s.
Inventura demokracie
KolikBerou.cz

Doktor chrastil pokladničkou, Drábek těšil, neplakej,
zaplatíš-li poplateček, do rána ti bude hej.

Zaplatil mu třicet korun, navíc ještě za předpis,
… ráno skončil v nemocnici takřka zralý na odpis.

Čtyři stáli u postýlky, Kalous si mnul ručičky,
peníze se jenom sypou do té naší kasičky.

Nedožil se mraveneček ani druhé… hodiny,
stoupla prudce zadluženost celé jeho rodiny.

Poplatky za nemocnici, kremaci i rakvičku,
dokonale vyprázdnily tu mravenčí kasičku.

Neměli už mravenečci z čeho by dál mohli žít,
poradil jim strejda Nečas peníze si vypůjčit.

Sjednali si rychlou půjčku za necelou hodinu,
nadlouho pak zadlužili svou mravenčí rodinu.

Internetová lidová tvořivost

Co je to služební zákon a proč je důležitý?

Zákon o státní službě vymezuje kompetence úředníků a mimo jiné stanovuje jejich odpovědnost za veřejné zakázky. Nyní téměř nelze dohledat, kdo za podezřelou zakázku odpovídá.

Zákon byl prosazen v roce 2002 jako jedna z podmínek vstupu do EU. ČR je nyní jediným státem EU, kde podobný zákon neplatí. Zákon podpořily protikorupční organizace, například Transparency International.

Kdo brání tomu, aby začal platit?

Účinnost zákona byla od jeho schválení už čtyřikrát odložena, a to vládami ČSSD i ODS. Nyní je ve sněmovně už pátý návrh na odložení účinnosti. Prosazuje ho vládní koalice, ačkoli TOP 09 i VV před volbami slíbily, že zákon začne platit.

Vláda prý připravuje nový a lepší zákon, jenže na ten můžeme čekat věčně. Totéž se totiž tvrdilo už v roce 2008. Nový zákon by navíc mohl být záměrně vytvořen tak, aby byl v boji proti korupci „bezzubý“.

Načasování návrhu na odsunutí účinnosti zákona je velmi podezřelé. Do Sněmovny šel až v srpnu, přičemž služební zákon má začít platit už od ledna 2012. Úředníci přitom po osmi letech ještě pořád nepřipravili související předpisy.

Vláda tedy fakticky pokládá poslancům a senátorům nůž na krk, když říká: „Buď odsunete účinnost, nebo příští rok nastane chaos. Nic jiného se už nedá stihnout.“

Co můžu udělat já?

Poslanecká sněmovna rozhodne o osudu služebního zákona na své příští schůzi (od 6. prosince). Jde o přehlasování veta Senátu, takže pro odsunutí účinnosti zákona musí vyslovit 101 poslanců. Pokud tohoto počtu nebude dosaženo, zákon konečně začne platit.

Napište poslanci zvolenému ve vašem kraji a požádejte ho, aby HLASOVAL PROTI ODLOŽENÍ ÚČINNOSTI SLUŽEBNÍHO ZÁKONA. Můžete k tomu snadno použít web NapisteJim.cz.

Stránka akce na Facebooku: E-mailem proti korupci

Nedávno jsme zde informovali, že exministr Kocourek neuvedl v majetkovém přiznání z milionů „odkloněných“ od manželky ani fenik. Do dnešního dne se nad tím, zdá se, nikdo nepozastavil.

Aleš Řebíček bude mít možná narozdíl od Kocourka kvůli špatně vyplněnému přiznání přece jen problémy. Jenže jeho kauza názorně ukazuje, jak zoufale bezzubá jsou česká majetková přiznání.

Představme si, že malé dítě přinese domů 2000 korun a nechce říct, kde je vzalo. Zdravý rozum velí, že by se o to měli zajímat jeho rodiče. A pokud dítě peníze ukradlo, měli by je vrátit majiteli.

Jenže, přirovnáme-li to k Řebíčkově kauze, dítě (možná) zaplatí pokutu nejvýše 25 haléřů a zbylé peníze si může nechat. Navíc o pokutě nebudou rozhodovat jeho rodiče, ale kamarádi ze školy. Řekněte sami, nekradli byste?

Je samozřejmě možné, že Aleš Řebíček získal všechny své peníze zcela legální cestou. Jenže je jaksi zapomněl přiznat, čímž porušil zákon. Problém je v tom, že tato povinnost je bez řádné sankce k ničemu.

A na lepší časy se zřejmě neblýská. V programech politických stran pro poslední sněmovní volby totiž mnoho zmínek o majetkových přiznání nenajdeme. ODS, ČSSD ani TOP 09 o nich nepíší vůbec.

Věci veřejné požadují zveřejňování současných přiznání online, což je sice sympatické, ale neznamená to zpřísnění sankcí. Kromě toho se o tom v koaliční smlouvě nepíše ani čárka. KSČM by ráda zavedla plošná přiznání u majetků nad 10 milionů korun.

Programy větších neparlamentních stran, jako je třeba KDU-ČSL nebo Strana práv občanů – Zemanovci, o majetkových přiznáních mlčí. Požadavek zpřísnění přiznání najdeme pouze u Strany zelených. Jenže její poslanci měli na předložení podobného návrhu čtyři roky.

Převzato z blog KohoVolit.eu

Asi před rokem jsem v jedné povídce odhadoval, jak by vypadala naše země po zavedení přímé demokracie. Mimo jiné tam píšu: „Zpravidla jen politické strany a zájmové skupiny měly dost peněz a motivace, aby iniciovaly referenda šitá sobě na míru.“ Nyní se tato fikce splní do poslední tečky.

Tohle je přesně ten důvod, proč jsem proti přímé demokracii. Její zastánci si myslí, že když dáme lidem možnost uspořádat referendum, vezmou politiku do vlastních rukou a vyrazí budovat lepší zítřky s písní na rtech.

Jenže takhle to není. Krajská referenda máme už nějaký ten rok a nikdo je nepoužívá. A že mají naše kraje problémů až dost. Uplatnění pro ně najde jen jedna zadlužená strana, která by ráda zneužila státní peníze ke svému prospěchu.

Referendum by se mělo konat vždy ke konkrétní otázce. Jenže s ČSSD to máme úplně naopak: Strana už teď ví, že ho chce, ale ještě nemá vymyšlené ty správné sugestivní otázky, jimiž by voličům připomněla hříchy vládní koalice. Schválě, zda se zeptá i na „práci“ svých hejtmanů:

Jste pro nákup trojnásobně předraženého zdravotního materiálu a přístrojů, který provádí krajská zdravotní v Ústeckém kraji?

Jste pro to, aby Středočeský kraj dál rušil projekty chráněného bydlení pro rodiny dětí s postižením?

Chcete investovat půl miliardy na dostavbu mladoboleslavské nemocnice, kterou má budovat anonymní firma, jež dosud nepostavila ani patník u cesty?

Měl by Michal Hašek, předseda Asociace krajů, zveřejnit konečně svoji rigorózní práci ze soukromé vysoké školy ve Sládkovičově, kterou vede sociální demokrat Mamojka?

Měl by hejtman Jaroslav Palas zveřejnit, kde vzal 30 milionů korun na stavbu luxusního hotelu u Karlovy Studánky, které v roce 2002 prokazatelně neměl a od té doby je nemohl vydělat?

Když už chce ČSSD za každou cenu dělat kampaň ve volební místnosti, ať si natiskne program přímo na volební lístek jako Cibulka. Ušetřilo by to naše peníze.

Na závěr malá poznámka k nedávné konferenci ČSSD, kde se většinu času nadávalo na vládní koalici. Rád bych připomněl, že ČSSD vládne s koaličnímu stranami ve 4 krajích a v 11 ze 16 statutárních měst! ČSSD a ODS se sice tváří, že spolu bojují, ale fakticky naší zemi pořád ovládá velká koalice opoziční smlouvy.

Projednával se zákon o veřejných zakázkách. Jeden z jeho pozměňovacích návrhů v 11:30 poměrně hladce prošel, jenže František Laudát, poslanec za TOP 09, zpochybnil hlasování. V 11:32 poslanci zvedli ruku znovu a návrh byl zamítnut.

Hned 13 poslanců TOP 09 najednou hlasovalo proti, ačkoli předtím byli pro. Právě jejich názorový veletoč smetl návrh ze stolu. Na tuto podivnost upozornilo sdružení KohoVolit.eu.

Co se asi během těch 2 minut stalo, že změnili svůj názor o 180 stupňů? Pravda, někteří jsou bývalými lidovci, takže možná narychlo zasáhnul Duch svatý.

Spíše než tajemné cesty Páně ale tento příklad pěkně ilustruje fungování ve Sněmovně. Každý klub má pověřeného „kouče“, který dává svým stranickým kolegům pokyny, jak zvedat ruku. Ostatní tak mají čas číst si noviny nebo sledovat fotbal. Občas ale systém selže, takže se musí hlasovat znovu a dochází ke zdánlivě kuriózním situacím.

„Taháky“ často dávají i sami předsedající schůze, když výzvu k hlasování doplňují informací o tom, zda je zpravodaj návrhu pro nebo proti. Pak už stačí vyvinout opravdu jen minimální intelektuální úsilí a zapamatovat si, zda je z vlastního nebo cizího politického tábora, a hlasovat podle toho.

Docela se zde stírá rozdíl mezi fungováním parlamentu dnes a v době komunismu. V pátek byl opravdu jediný rozdíl v tom, že zatímco dnes řídí hlasování pět různých „koučů“, před revolucí stačil jediný.

Tady je seznam oněch 13 poslanců TOP 09. Můžete některému z nich napsat a zeptat se, co se během oněch 120 sekund stalo zázračného, že to nezachytily sněmovní kamery:

Jiří Besser, Josef Cogan, Leoš Heger, Zdeněk Bezecný, Václav Kubata, Renáta Witoszová, Ludmila Bubeníková, Luděk Jeništa, Helena Langšádlová, Gabriela Pecková, Martin Gregora, Jaroslav Lobkowicz, Anna Putnová.