Doktor chrastil pokladničkou, Drábek těšil, neplakej,
zaplatíš-li poplateček, do rána ti bude hej.

Zaplatil mu třicet korun, navíc ještě za předpis,
… ráno skončil v nemocnici takřka zralý na odpis.

Čtyři stáli u postýlky, Kalous si mnul ručičky,
peníze se jenom sypou do té naší kasičky.

Nedožil se mraveneček ani druhé… hodiny,
stoupla prudce zadluženost celé jeho rodiny.

Poplatky za nemocnici, kremaci i rakvičku,
dokonale vyprázdnily tu mravenčí kasičku.

Neměli už mravenečci z čeho by dál mohli žít,
poradil jim strejda Nečas peníze si vypůjčit.

Sjednali si rychlou půjčku za necelou hodinu,
nadlouho pak zadlužili svou mravenčí rodinu.

Internetová lidová tvořivost

Pro ChameleonCharlie.cz Ladislav Sommer

Řekněme si to otevřeně, čtvrteční stávka v dopravě byla pro odboráře naprosté fiasko. Místo totálního kolapsu v dopravě nadělili Pražanům jeden víkendový den navíc. Já osobně jsem v Olomouci stávku nijak nezaznamenal.

Kde udělali odboráři chybu? Některé body jsem tady odhadoval již předem, podle mého názoru ale chybovali hned v několika aspektech:

1. Nemůžete očekávat masovou účast na protivládních demonstracích v situaci, kdy nejezdí vlaky a MHD. Řada lidí, která by se ráda připojila, se do Prahy prostě neměla mít jak dostat.

2. Stávku mimořádně účinně sabotovalo její odsunutí na čtvrtek. Veřejnost tím získala tři cenné dny, během nichž se mohla připravit. Kdyby protest přišel nečekaně, výsledný efekt by byl mnohem účinnější.

3. Odboráři usilovně přesvědčovali veřejnost, že ve čtvrtek zažije naprosté zhroucení dopravy. Tím si nastavili laťku zbytečně vysoko. Nelze se divit, že ve světle takových nerealistických očekávání média následně interpretovala stávku jako neúspěšnou.

4. Už dříve jsem tu spekuloval, že odbory ve skutečnosti suplují permanentní kampaň ČSSD. Co jiného si mám myslet, když se v davu procházel Bohuslav Sobotka, Jiří Paroubek, Stanislav Grospič nebo členové Komunistického svazu mládeže a Svazu mladých komunistů Československa? Kdybych byl odborářem, jasně bych se distancoval od těchto stran a hnutí.

5. Odborářští bossové nezvládli komunikaci s veřejností v souvislosti s fámou, že stávku stráví na golfovém hřišti. Dovedu si představit, že mnoho odpůrců vlády stále ještě vnímá golf jako buržoazní sport. Kdyby odboráři rozhlásili, že si zahrají třeba fotbal, vzbudili by jistě mnohem větší sympatie.

6. Demonstrující před ministerstvem financí z plných plic volali, aby Kalousek „vylezl“, a když se tak opravdu stalo, byl obviněn z provokace davu. Zdá se, že si sami odboráři uvědomili trapnost této situace. Následně totiž označili tyto demonstrující za „anarchisty“.

7. Největším problémem byly ale podle mého názoru excesy stávkujících. Jejich „uličku hanby“ a nadávky „stávkokazům“ (tedy kolegům, kteří se svobodně rozhodli normálně přijít do práce) bych čekal spíše od bojůvky neonacistů. I když se možná ještě dozvíme, že uličky hanby rovněž organizovali anarchisté.

Pro ChameleonCharlie.cz Kamil Gregor

Na Slovensku už předvedli, že odhodlání jim nechybí. Na konci roku prosadila středopravá vládní koalice Ivety Radičové vázání poslaneckých platů na schodek státního rozpočtu. Princip je jednoduchý: čím vyšší schodek, tím menší plat. Manažeři firem jsou běžně odměňováni podle ekonomické výkonnosti své firmy, tak proč by to nemělo platit i pro politiky? Podobný návrh u nás v minulosti prosazovala ODS.

Najdou se jistě i mnohá ale: „Stát není firma! Bez pořádného schodku ekonomika neporoste!“ Nesnižovali by poslanci deficit za každou cenu bez ohledu na vzdělání, kulturu, důchody nebo sociální dávky? A co senátoři, kteří státní rozpočet neschvalují? Takový Miroslav Kalousek by se o svůj plat každopádně bát nemusel, názorně totiž ukazuje, že chronický optimista dokáže schovat slušnou sekyru, stačí jen přestřelit odhady růstu HDP.

Dnes mají politici nulovou odpovědnost...

Slováci jdou ale ještě dál. Vláda nyní navrhuje zavedení hmotné odpovědnosti veřejných činitelů. Jde o podobné břemeno, jakým jsou zatížena mnohá „plebejská“ povolání. Politik nebo úředník, který by svým pochybením způsobil státu finanční ztrátu, by musel příslušnou částku zaplatit ze své kapsy. Vrcholní politici by zhusta platili po celý život.

Podle mě by toto opatření nefungovalo. Zkušení právníci ví, že za škodu nelze nést odpovědnost, pokud nebyl prokázán úmysl. Však už taky vytáhly z bryndy pěkných pár finančníků, manažerů či vojenských velitelů.

Už v současné době se úředníci velmi účinně brání zodpovědnosti za svá rozhodnutí. Rozšířenou metodou je třeba rozložení rizika: Papír nepodepíšu jenom já, ale pošlu ho „k vyjádření“ dvaceti dalším lidem. Kdyby se něco stalo, musel by ministr vyhodit polovinu odboru! Podobné triky ostatně jistě znají diváci seriálu Jistě, pane ministře.

Nejvíc mě ale zarazila zvažovaná možnost úředníků pojistit se proti splácení vysokých sum. „Aha!“ zavětří zkušený pozorovatel politických hrátek. „Takže ve skutečnosti se jen vytváří nový trh pro pojišťovací společnosti!“ To je ale podle mého názoru přímo proti principu pojištění: Jako pojišťovna spoléháte na to, že k pojistné události dojde jen zřídka. I malé pravidelné platby pojištěných jsou tím pádem pořád vyšší než vysoké, ale vzácné případy hrazení.

Jenže v politice, zdá se, mizí miliony doslova denně…

Pro chameleoncharlie.cz napsal Kamil Gregor

Václav Klaus současné proreformní vládě fandí a o možnosti nějakého jejího rozpadu nechce ani slyšet. Určitě tak politickým kolegům vysvětlil, že „vládní krize“ rozhodně nepatří do jejich slovníku a že z rozpadu současné formace by nikdo nic nevytěžil.

Radek John si možná při té příležitosti uvědomil, že bledě modří by se v případě pádu vlády do sněmovny znovu probojovali jen tak tak. Petr Nečas zase, že jeho voliči by ještě ve větších houfech nabíhali do náruče TOP09. A Mirek Kalousek se jen v duchu pousmál, protože jeho se nic z toho netýkalo.

Kluci tedy slíbili, že se polepší a před novináře nastoupili se smířlivým prohlášením o urovnání všech problémů. Bratrské poplácávání po zádech ale koalici nevydrželo dlouho a falešné úsměvy pro kamery rychle zmizely. Už první týden nového roku přinesl hned dvě další rozepře mezi ODS a VV, kde si hlavní protagonisté vyměňovali rány přes televizní obrazovku.

Petr Nečas má co dělat, aby udržel koalici na uzdě

Soužití s politicky nezkušeným Radkem Johnem v čele VV se ukázalo jako velmi problematické. Bodrý novinář má ve zvyku říkat spíše to, co si myslí, než to, co by náleželo ministru vnitra. Jeho výroky tak mnohdy zbytečně přilévají oheň do už tak nestabilní reakce mezi koaličními partnery, a proto je často musí dementovat.

Věci veřejné na poslední ideové konferenci neukázaly zrovna ideologickou koherenci (navíc si vytyčili stát se jakousi opozicí uvnitř koalice – a že jim to jde) a jejich slavné internetové hlasování zacloumalo i koaliční smlouvou. Politickým matadorům tento nový styl politiky vytváří další vrásky na čele, protože příliš neví, jak s takovým partnerem naložit.

Koalici nezbývá než doufat, že se toto italské manželství z rozumu podaří nějakým způsobem reformovat a udržet. Prozatím z toho totiž špatně vycházejí zejména hlavní protagonisté sporů; Petr Nečas se ukazuje jako slabý leader, který nedokáže udržet splašené VV na uzdě a véčkaři dále ztrácejí preference, protože převzali veškeré neduhy politických dinosaurů. Jestli se rychle neuklidní, půjdeme brzy k dalším volbám.