Budoucí vládci Ruska se na tábory organizované pro-kremelským mládežnickým hnutím Naši, vzdávající hold Putinovi/Medvedevovi a usilující o propagaci vzkříšeného Ruska jako supervelmoci, sjíždějí od roku 2005. Jako všechny režimy od dob Napoleona i Kreml dlouho ví, že politickou uvědomělost  a loajalitu je třeba vštípit již od mládí.

Cílem hnutí je podchytit budoucí elitu ještě ve tvárném stavu, vštípit národní uvědomění a šířit provládní politiku. Pro táborníky je členství kombinací vlastenectví se zvyšováním vlastní kvalifikace a získají také důležitý bod v životopise, který jim otevírá dveře do gigantických státních podniků typu Gazprom.

Tábor Seliger

Součástí programu je proto poměrně drsná politická indoktrinace. Dříve visely nad hlavami táborníků portréty Putina v nadlidské velikosti, před pár lety dokonce vystavěli organizátoři celou „čtvrť prostitutek“, kde byly na obrovských fotomontážích zobrazeni vůdci kremelské opozice naroubovaní na těla lehkých dam. Nemohl chybět ani obličej Putinova odpůrce Garriho Kasparova. Poslední dva roky s Putinem svorně na obřích pro-vládních plakátech visí i Medveděv a letos je vidět i důraz na vědu a byznys  - v souladu s trendem současného vedení

Kremelská opozice jako prostitutky

Mladí lidé byli pečlivě vybráni na základě předkládaného projektu, povětšinou o politice ví jen málo. Ale když odjíždějí, mají minimálně o opozici jasno: jsou to fašisté, všechno jsou to fašisté. Tohle označení Naši používají poměrně často…

Zvuk budíku nahrazuje ruská hymna, hned poté rozcvička. Následuje výběr z různorodých přednášek a kurzů, které se týkají například získávání dovedností potřebných k organizaci masových veřejných protestů, samozřejmě proti opozici.

Rozcvička v táboře Seliger

Kromě politické uvědomělosti propagují Naši mezi svými členy (věk 14-28) také počestný život, na druhou stranu jednoznačně podporují manželství – Rusové vymírají ohromným tempem a hnutí Naši jsou přece vlastenci. Několik párů se pro jistotu oddá přímo v průběhu tábora. Je důležité jít příkladem.

Děti, jsem váš otec...

Táborníci nosí rudá trička se slogany o velikosti matičky Rusi nebo Putina. Všichni také nosí visačky se jmény, které mají zabudovaný čip. Špatná docházka vám může vynést předčasný lístek domů, stejně jako pití alkoholu nebo klení – pokud je někdo přistižen, je doslova vypískán celým táborem.

Tak co? Pojedete příště taky?

A na tak významnou událost dostaly pozvánky také šéfové všech parlamentních stran a výborů. Až na zelené. Omyl? Jako chyba administrativy se to mohlo zdát, dokud se k situaci nevyjádřil oficiální zástupce hradu, tedy tajemník Ladislav Jakl: „Parlamentních stran je už tak nepřehledný počet, že vlastně ani nevím, kolik jich je. Jednu ve Sněmovně reprezentuje pan Liška, druhou paní Zubová. Zvát všechny, kteří se hlásí k různým stranám, to by ani ten stůl na to nestačil. Kdyby tam chtěli být všichni různí zelení, to by nám Hrad celý zezelenal.“

Celý hrad se zazelená...

Jakl dodal, že podle jeho názoru zelení ani nemají dostatečný počet poslanců, aby vůbec dali dohromady poslanecký klub, a že zelených máme několik, ale k jednotlivým stranám se hlásí pouze jednotlivci. Podle tajemníka hradu chce Ondřej Liška „jen zdůraznit velikost a nesmrtelnost jeho strany a jeho osoby“.

To poměrně spolehlivě namíchlo předsedu Zelených: „Hulvátství, neznalost a arogance pana Jakla nezná mezí,“ řekl na adresu hradu Liška, který se s Klausem moc nemá v lásce. Když se měl Liška stát ministrem školství, nezapomněl Klaus utrousit, že tak mladého politika by jmenoval ministrem jen s třesoucíma rukama.

Výroky Jakla tak všem potvrdila podezření, že se proti Zeleným na hradě nenápadně spikli. Navíc byli pozváni všichni předsedové výborů a komisí, kromě Výboru pro evropské záležitosti, kterému šéfuje zelená Kateřina Jacques.

A co náš pan prezident opravdu nemusí? Správně – enviromentální politiku a Evropskou unii. Lze si to tedy vyložit jako vztyčený prostředníček směrem k Zeleným?

Václav Klaus a „jeho hrad“ opět předvedli, jak dokáže být instituce českého prezidenta tmelem společnosti, který názorové rozpory žehlí a nikdy nevytváří nové. A zkuste takovou instituci posílit přímými volbami, tedy hlasem od lidu…

Jak ale ukazuje tabulka níže, nebyl na tom Napoleon ani z daleka tak špatně, jak si někteří myslí.

Velikost vrcholných státníků

168 cm jistě není číslo hodné trpaslíka – byl vyšší než průměrný Francouz 19. století. Proč je tedy Napoleon považován za extrémně malého?

Největší zásluhu na tom bude mít nejspíše špatný přepočet jednotek. Po smrti v roce 1821 bylo Napoleonovi naměřeno 5 stop a 2 palce ovšem francouzské míry, což je 5 stop a 6,5 palce britské míry. Navíc se Bonapart nechal obklopit osobní gardou složenou z vojáků vysokých výhradně 6 stop a více, takže opticky vypadal opravdu malý. A do třetice mu určitě nepomohla ani přezdívka „Le petit caporal“, což se obyčejně překládá jako „malý desátník“, nicméně přezdívka odkazuje spíše k Napoleonovu blízkému vztahu s podřízenými vojáky, než k abnormálně malému vzrůstu.

Podpatky v akci

Jak ale vidíme z tabulky, malých Napoleonů máme v současné vrcholné politice povícero. Že jste si tak nízkého vzrůstu Berlusconiho, Sarkozyho ani Medveděva nikdy nevšimli?

Není se čemu divit – na svůj vzhled si totiž dávají opravdu pozor. Především si všichni tito pánové pořizují boty s výrazným podpatkem, který ale díky umu designérů rozpozná jen cvičené oko. Schválně se podívejte na obrázek vpravo – kromě toho že tam Medveděv vypadá trochu „společensky unaven“, tak si všimneme nejen Berlusconiho podpatku, ale i na společenské boty poměrně silné podrážky. Také na společných fotografiích se tito pánové vyloženě nehrnou do blízkosti extrémně vysokých kolegů a především na pódiu nebo z poza řečnického pultu vypadá každý důležitě a vysoký, ale taky tam lze ukrýt stojánek. A když všechno ostatní selže, alespoň si stoupnou na špičky…

Ne, opravdu nestojí na schodech...

Finální rozhodnutí ještě nepadlo, ale mělo by být známo do příštího měsíce, kdy se má Obama sejít s ruským protějškem Dmitrijem Medvěděvem. Nová americká vláda je zastáncem smířlivějšího postoje vůči Rusku, které je nejostřejším kritikem amerických záměrů vystavět radar v Brdech a přidružený raketový systém v Polsku. Cílem by mělo být zlepšení vztahů, které utrpěly několik šrámů za administrativy George Bushe jr.

Pro větší zobrazení klikněte na obrázek.

Radar na hniličko

Narozdíl od USA je radar v ČR žhavým tématem, který může zamíchat i nastávajícími volbami. Starostové v okolí Brd byli prakticky uplaceni vládními sliby o státních investicích a do regionu již začaly proudit peníze, s jejich tokem se učitě počítalo při sestavování obecních rozpočtů.

Podobně na tom bude i polská strana, která narozdíl od ČR nevyžaduje dlouhodobější spolupráci na poli vědy a vojenského výzkumu, ale jednorázovou pomoc v podobě vyzbrojení polské armády americkými raketovými střelami.

Ztratit jedno silné téma do nadcházejících voleb tak mohou zejména české  levicové strany, které proti výstavbě radaru bojovaly společně s hnutími jako Ne základnám. Nejradikálnější postoj zaujímali tradičně komunisté, kteří stále vidí českou zahraniční politiku ve směřování spíše k carovi Putinovi než na západ.

Také ČSSD ihned v tématu radaru spatřila skvěle artikulovatelné protestní téma a stala se tak nejviditelnější anti-radarovou stranou na české politické scéně. A to přesto, že smlouvy zaštiťující budoucí stavbu radaru na českém území začal vyjednávat již socialistický ministr Tvrdík, který je nynějším stratégem volební kampaně Lidového domu.