Důchodce z Vysočiny o sobě dává v posledních týdnech vědět. A mnohým z nás se uleví, až zase zaleze – jak sám rád Zeman říká – zpět do své nory. I když před mnoha lety oznámil odchod z politiky, slib nedodržel. Na podzim roku 2009 založil politickou stranu, se kterou ve volbách do Poslanecké sněmovny neprorazil (v Ústeckém kraji Zemana na preferenční hlasy porazil i Jiří Šlégr).

Zeman však ukrojil pár procent z celkového zisku ČSSD, která i přes vítězství ve volbách zůstala v opozici. Jiří Paroubek odstoupil z čela strany a jeho předchůdce v křesle šéfa sociálních demokratů se mohl škodolibě radovat. Zdálo se, že Zeman splnil misi a vrátí se natrvalo zpět do své chalupy, kde bude tu a tam jako moudrá vrba přijímat zoufalé politiky.

S nadějí na zavedení přímé volby prezidenta republiky však Miloš Zeman ucítil šanci na odvetu za rok 2003, kdy ho část poslanců a senátorů ČSSD zradila a v prezidentské volbě potopila.

Proti islámu

Víte, jak zněla Zemanova oblíbená formulka, kterou častoval své politické oponenty či novináře?

Když o někom řeknete, že je idiot, tak s vámi budou všichni souhlasit, že je třeba vést boj proti idiotům, neboť skutečný idiot si to nikdy nepřipustí a jestliže si to připustí, pak není idiot, protože pochybnosti o sobě samém jsou znakem inteligence.

Miloš Zeman se svými nedávnými výroky o islámu projevil jako skutečný idiot, u něhož lze těžko předpokládat, že by si to někdy sám připustil. Říci na mezinárodní konferenci „Nepřítelem je anticivilizace táhnoucí se od severní Afriky až po Indonésii. Žijí v ní na dvě miliardy lidí a financovaná je dílem z prodeje ropy, dílem z prodeje drog“ vyžaduje pořádný kus hlouposti.

Představa, že by něco takového pronesl budoucí český prezident, nahání obavy z další mezinárodní ostudy. Pokud by se nejednalo o intelektuální selhání, za Zemanovými výroky může být skryta politická strategie. Komu by se nehodila potenciální podpora pro případné druhé kolo volby od voličů Jany Bobošíkové?

Mirek Šlouf kancléřem

Obrázek Miroslava Šloufa jakožto hradního úředníka je jen pro otrlé jedince (i když po Jaklovi či Hájkovi už jsme zvyklí na leccos). Šlouf, v mafiánských kruzích Františka Mrázka přezdívaný jako „vodník“, je dodnes oddaným a takřka nedotknutelným Zemanovým spolupracovníkem.

Miloš Zeman byl v letech 1998–2002 předsedou menšinové vlády, kterou technicky zajišťovala tzv. opoziční smlouva. Jde o jedno z nejhorších období polistopadové éry, jehož pozůstatky netransparentní a korupční politiky pociťujeme dodnes.

Za Zemanovými zády si Šlouf dojednával kšefty s tehdejšími šíbry mafiánského a postveksláckého světa. Mnoho z tehdejších spolupracovníků si Zeman přizval i ke svému poslednímu projektu SPOZ. Oprávněně se lze domnívat, že by se Zeman o tyto lidi opíral jak při volební kampani, tak případném prezidentském angažmá.

Minimální šance

I kdyby náhodou parlament změnu ústavy schválil a zavedl přímou volbu prezidenta, šance Zemana na úspěch by byla minimální. Jeho politické kouzlo z druhé poloviny 90.let se vytratilo a Zemanova současná role by měla i nadále zůstat na Vysočině. V zástupu kandidátů najdeme už nyní minimálně dva velmi kvalitní adepty se zahraničním renomé. Zemi s Milošem Zemanem v čele by hrozila nálepka spálené země, o které kdysi tak rád hovořil.

Pro ChameleonCharlie Ondřej Koutník

Dvoukolová volba s uzavřeným druhým kolem

Ministr spravedlnosti Pospíšil připravil celkem tři návrhy. První z nich je opsaná volba senátorů. Volič jde k volbám dvakrát. V prvním kole bude zvolen ten, kdo získá 50 % a jeden hlas. Pokud nikdo nedosáhne na tuto kvótu (což je velmi pravděpodobné), koná se druhé kolo voleb. Do toho postupují dva nejúspěšnější kandidáti z prvního kola. V druhém kole vyhraje ten, kdo získá více hlasů. V případě rovnosti hlasů rozhoduje los.

Výhoda tohoto systému je zřejmá – všichni voliči tento systém znají, není tedy potřeba nic vysvětlovat. Systém je navíc jednoduchý, transparentní a vítěz získá absolutní většinu hlasů, což je pro prezidenta nutností. Protože český prezident by měl plnit úlohu integračního faktoru v české společnosti, není přípustná situace, kdy by byl zvolen menšinou voličů.

V tomto systému vítězí lidé, na kterých se shodne většina společnosti. Naopak lidé s velkým množstvím podporovatelů, ale ještě větším množstvím odpůrců nemají velkou šanci (Paroubek, Klaus, Zeman, atd). Velkou nevýhodou tohoto řešení je hrozící propad volební účasti ve druhém kole, v ČR hrozí propad na polovinu voličů z prvního kola. Jaký respekt bude mít prezident zvolený 30 % voličů?

Dvoukolová volba s otevřeným druhým kolem

Další z návrhů ministra spravedlnosti počítá také s dvoukolovou volbou, ale odlišnou od modelu, který známe z ČR. První kolo probíhá stejně, jako v předchozím případě. Do druhého kola ale nepostupují pouze dva kandidáti, nýbrž všichni, kteří splní určitou podmínku, např. zisk 15 % hlasů. V druhém kole se tak může vyskytnout třeba šest kandidátů. K vítězství v druhém kole poté stačí zisk nejvíce hlasů ze všech.

Na první pohled je vše v pořádku, ale nám už bliká rudý majáček. Jak jsme si řekli výše, prezident by měl získat absolutní většinu hlasů (50 % +1), protože bude reprezentovat nás všechny. V tomto systému je ovšem velká pravděpodobnost, že absolutní většinu nikdo nezíská a přesto volby vyhraje.

Stačí totiž „jen“ prostá většina, tedy aby žádný z vašich konkurentů nezískal více, než vy. Pokud by se do druhého kola dostalo skutečně 5 kandidátů, mohlo by dojít k situaci, že čtyři kandidáti získají po 19 % procentech každý a vítěz 24 %. Proti vítězi voleb (resp. pro jiného kandidáta) tak hlasovalo celých 76 % voličů! A to je pro prezidenta opravdu nemyslitelné. Přidejte ještě hrozící propad volební účasti v druhém kole a hned je jasné, že tohle řešení není dobrý nápad.

Zajímavostí je, že tento systém je typický pro Francii, nicméně ani tam se tímto způsobem nevolí prezident – toho Francouzi vybírají pomocí dvoukolové volby s uzavřeným druhým kolem…

Jednokolová volba britského typu (FPTP)

V tomto případě by volič šel k urně pouze jednou. Vyhrál by ten kandidát, který by získal jednoduše nejvíce hlasů. Pokud v předchozím případě došlo k situaci, kdy zvítězil kandidát s podporou „největší menšiny“, tak zavedením FPTP tuto pravděpodobnost jen zvýšíme a na českém prezidentovi se shodne opět třeba jen 20 % voličů. Třetí návrh má řadu výhod – je například neskutečně jednoduchý. Na druhou stranu je pro volbu prezidenta extrémně nevhodný.

Alternativní hlasování australského typu

Poslední z návrhů pochází od Věcí veřejných, které si pro inspiraci zašly až do Austrálie a neobvyklým návrhem překvapily ostatní politické strany. Volič by v takovém případě šel k volbám pouze jednou, kde by musel všechny kandidáty označit číslem a vytvořit tak pořadí, v jakém by je preferoval v úřadu prezidenta. Pokud neurčí pořadí u všech, je jeho hlas neplatný.

V takovém systému by vyhrál kandidát, který by měl u svého jména nadpoloviční většinu prvních preferenci. Pokud by nikdo na tento úspěch nedosáhl, začaly by se preference nejméně úspěšných složitým způsobem přerozdělovat úspěšnějším kandidátům, až by nakonec jeden z nich na nadpoloviční většinu dosáhl.

Tento volební systém má několik výhod. Předně zajistí vítězi nadpoloviční většinu nezbytnou pro prezidenta a to navíc v jediném kole. Nehrozí tedy propad volební účasti z dvoukolových systémů. Navíc je zvolen konsenzuální kandidát, který voličům vadil nejméně a také nepropadne ani jediný hlas, všechno se všechno přerozdělí.

Nevýhodami naopak jsou složitost celého systému, kterému málokterý volič porozumí. Systém také není dokonale spravedlivý, protože může dojít k situaci, kdy člověk s největším počtem druhých preferencí (tedy kandidát na kterém se shodne nejvíce lidí) je ze systému odstraněn hned jako první, protože má nejmenší počet prvních preferencí.

Vhodné jsou pouze dva návrhy

Z výše představených volebních systémů jsou k přímé volbě prezidenta republiky vhodné jen dva. Vládní koalice tak nepředvedla zrovna nejlepší výkon, protože dva ze tří Pospíšilových návrhů se v přímé volbě prezidenta ani objevit neměly! Naopak zajímavým návrhem je Australské hlasování, které ale podle všeho bude jen těžko hledat potřebnou podporu napříč politickými stranami, která je pro ústavní změny nezbytná.

Doufejme, že nakonec zvítězí dvoukolová většinová volba nebo exotické alternativní hlasování. Jinak nás totiž čeká další politická instituce, na kterou bude nadávat ještě více voličů, než je tomu dnes.

Jiří Paroubek na demonstraci proti vládě, Jiří Paroubek nebyl na konferenci ČSSD, Jiří Paroubek komentuje konferenci ČSSD, Jiří Paroubek zakládá nový názorový server… Je všude a ke všemu se vyjadřuje. A média i lidi jeho komentář zajímá. Sociální demokraté ale lehce skřípou zuby. Místo aby média informovala o vnitřním boji uvnitř ČSSD a o vizi strany do budoucna („odparoubkovat“), dávají prostor bývalému předsedovi, ztělesnění zpátečnické ideologie.

A Jirka ve stranickém důchodu nehodlá zůstat pasivní. Jeho novým útočištěm se stal kanál nejsvobodnější – internet – médium zhusta antilevicové. Jeho názory si zde můžete přečíst na blogu, jak jinak, než na nejpravicovější blogerské komunitě idnes.cz, a stále častěji také na facebooku.

Paroubek jako politická zombie

Tam si například nedávno postěžoval, že žádné noviny v ČR nejsou apriorně levicové, a že i to Právo (Novinky.cz) sem tam vládě nějakou tu agendu neztrhá. Vzhledem k tomu, že stranicky přísně angažovaný tisk je fenoménem známým z období do 60. let minulého století, nepovažujeme tento půl století mrtvý zvyk za hodný oživení.

Nicméně Paroubek mediální ostrakizaci nehodlá už nadále snášet a proto se rozhodl založit vlastní „internetový názorový magazín“ Vaše věc (www.vasevec.cz). Co si pod tímto označením představit prozatím nevíme, nicméně z očekávaného pojetí jediného alternativního (nepravicového) názorového magazínu by se mohla vyklubat první platforma pro diskuzi levicových názorů. Nebo taky ne.

Ale čím to, že o Jirkovi slyšíme i po jeho odchodu poměrně často? ČSSD na tom byla a je do určité míry trochu jinak, než ostatní politické strany. Zatímco jsme mohli vidět všelijaké štěpení v nelevicových stranách (schválně kolik znáte pravicových stran), socialisti z podstaty své ideologie tíhnou spíše k slučování, než tříštění. To bylo patrné i ze stranické struktury, kdy doslova velel jeden charismatický leader a vedle něj existovalo množství ne tak výrazných osobností.

Po nečekaném pádu předsedy se tak oranžoví dostali do nezáviděníhodné situace. Paroubka prostě neměl kdo nahradit, stanovy strany navíc nařizují určité lhůty na svolání sjezdů a tak by ČSSD volila svého předsedu až právě v těchto dnech. To ale není vzhledem k blížícím se volbám pro stranu výhodné a tak byla volba odložena až na příští rok.

Paradoxně ani tohle řešení straně příliš nepomohlo. Ze zdánlivého mocenského vakua se najednou začali vynořovat možní kandidáti na Paroubkovo místo a dlouhá doba před konečnou bitvou může celou válku ještě dramaticky vyhrotit a stranu rozdělit. To vše v kombinaci s faktem, že Paroubek stále pro mnoho lidí reprezentuje ČSSD jako nikdo jiný, a jeho výroky jsou tak někdy mylně přijímány jako stanoviska vedení strany.

ČSSD tak nezbývá nic jiného, než se pokusit od svého nemrtvého předsedy odstřihnout, nebo trpět následky, které Jirkovy neutorizované komentáře mohou vyvolat. Když už nic jiného, přece jenom rozehrává lehce bratrovražednou hru, ve které ubírá budoucí neparoubkovské ČSSD mediální prostor…

Dnes před svými poslaneckými kolegy obvinil média z pravicového spiknutí a další viníky hledal v Suverenitě Jany Bobošíkové, SPO-Z Miloše Zemana a především ve Věcech Veřejných Radka Johna. Tedy nikoliv Jiří Paroubek, ale média, která jej nespravedlivě obviňovala z papalášství, arogance a agresivní kampaně, jsou zodpovědna za jeho neúspěch. A pokud by vina zlých médií nebyla dost zřetelná, najde se řada dalších adeptů. Skutečný hon na Kuliše.

Zahořklé rétorice plné silných slov, k nimž Jiří Paroubek nemá nikdy daleko, se nelze divit. Strana spoléhající na profesionální politický marketing byla poražena politickým marketingem. Strana řídící se průzkumy veřejného mínění jako korouhvička větrem byla zrazena průzkumy veřejného mínění a volebními modely. Strana vynakládající bezkonkurenčně nejvyšší částky na kampaň (podle odhadů až 750 mil.) se nyní topí v dluzích a žádá zavedení finančních stropů na kampaně. Vrcholem pokrytectví pak je, když demagog a populista Jiří Paroubek nazve Radka Johna populistou a demagogem.

John je prase!

Nakonec vyzval své kolegy, aby neobměňovali vedení strany. Evidentně jej už teď tlačí maličký Ústecký kraj a chce-li se vrátit na výsluní, nemůže si dovolit ztratit vliv na dění, což by výměna jeho příznivců pravděpodobně znamenala.

Ne, přátelé. Jiřího Paroubka jsme se ani zdaleka nezbavili. Stále sedí v poslanecké sněmovně, neztratil nic ze svého vlivu a nyní se navíc cítí hluboce ukřivděný a ponížený. Opoziční křeslo mu poskytne pohodlné místo s dobrým výhledem i akustikou, aby mohl opět dštít oheň a síru. Máme se na co „těšit“.

Zrádné preferenční hlasy

Preferenční hlasy byly ve volbách 2010 využívány dvakrát častěji, než při volbách 2006. Důvodem proč také více zasáhly do podoby stranických kandidátek jsou upravená pravidla, kdy k přeskočení kandidátky stačí 5% a ovlivnění pořadí jednotlivých kandidátů je tedy výrazně jednodušší.

Preferenční hlasy stály mandát například dlouholetého politika a bývalého ministra Ivana „Íčko“ Langera, který se stal trnem oku i nejednomu spolustraníkovi a zhruba celý poslední rok řídil předvolební kampaň ODS. Na oslavu voličů v Olomouckém kraji, kteří Langerovi vystavili účet, již vznikají oslavné skupiny na facebooku jako např. Nasbírá tato kapybara více preferenčních hlasů než Ivan Langer?

V Praze se za ODS dostal do sněmovny i pětatřicetiletý živnostník Jan Florián, který byl na posledním 36. místě kandidátky. Podobně v Pardubickém kraji se do sněmovny dostali místo lídrů ODS kandidáti s pořadovými čísly 9, 16 a 18. Za ČSSD se mezi poslance dostali kandidáti z pořadovými čísly 18 či 19, za TOP 09 pak i kandidáti z 20. místa. U Věcí veřejných a KSČM voliči příliš pořadím nehýbali.

Zelení i KDU-ČSL končí

Výsledek voleb se ale stal zcela přelomovým nejen pro stranický systém ČR ale také pro vnitrostranické uspořádání. Ještě nikdy v historii ČR se nestalo, aby hned čtyři předsedové stran vyvodili z voleb osobní zodpovědnost a rezignovali během jediného dne, což je sice naprosto běžná praxe v zahraničí, nicméně v české politické kultuře tento prvek až do teď chyběl.

Jako první rezignoval předseda lidovců Cyril Svoboda, vzápětí za ním Miloš Zeman a Ondřej Liška, tedy předsedové stran, které ve volbách propadly. Zhruba o tři čtvrtě na osm rezignoval na předsedu ČSSD i Jiří Paroubek a to přesto, že jeho strana volby vyhrála. Nicméně ČSSD se při současném rozložení sil nepodaří sestavit většinu ani s KSČM a volby přes vynaloženou čtvrt miliardu vyhráli rozdílem pouhých 2%, což je nejtěsnější prvenství vůbec. Ihned po oznámení Paroubkovy rezignace se na facebooku začaly množit skupiny typu „Čekal jsem na to od dubna 2005! Paroubek je pryč!„

Vzhledem k silnému mandátu který Jiří Paroubek získal v ústeckém kraji díky preferenčním hlasům však i nadále zůstane poslancem dolní komory Parlamentu ČR.

Další změnou oproti volbám 2006 je větší zastoupení žen. Do sněmovny bylo zvoleno 156 mužů a 44 žen, v předchozím období se jich dostalo jen 31. Nejmladším zákonodárcem se stal sociální demokrat Adam Rykala z Moravskoslezského kraje, kterému je 23 let.

Jestli zafungovaly občanské iniciativy jako Defenestrace2010 nebo Vyměnte politiky je v současnosti otázkou, nicméně skutečně došlo k nebývalé změně. Jestli to bude změna k lepšímu se prozatím říci nedá, ale středo-pravá vláda, která se již nyní rýsuje, by po dlouhé době mohla získat pohodlnou nadpoloviční většinu. A stabilita je to, co našemu státu chybí především…

Infografika: Výsledky voleb 2010

Pozvání nakonec přijali všichni oslovení předsedové. Z časových důvodů chyběla pouze beseda s předsedou TOP09 Karlem Schwarzenbergem.

Beseda s Radkem Johnem (VV)

V úvodu každé z besed měli předsedové možnost nastínit svou vizi vývoje ČR v roce 2010, nicméně toto poměrně volně definované téma skýtalo mnohé možnosti pro přizpůsobení si úvodní přednášky vlastním potřebám, a proto se tématy úvodní příspěvky křížily jen minimálně. Na akademické půdě je také zákonem zakázána politická agitace, což museli předsedové vzít v úvahu. Druhá polovina besed byla vyhrazena pro otázky z publika.

Beseda s Jiřím Paroubkem (ČSSD)

V rámci cyklu vystoupili předsedové v pořadí Radek John (VV), Jiří Paroubek (ČSSD), Ondřej Liška (SZ), Cyril Svoboda (KDU-ČSL), Vojtěch Filip (KSČM), Petr Nečas (ODS) a Miloš Zeman (SPOZ). Témata úvodních slov odpovídala zaměření hlavním programovým bodům jednotlivých stran. Radek John se tak pustil do současného vedení státu kvůli státním zakázkám, Jiří Paroubek obhajoval existenci sociálního státu, Petr Nečas poukazoval na neúprosnost demografického vývoje a důchodů, a Vojtěch Filip obhajoval existenci jeho strany.

Beseda s Ondřejem Liškou (SZ)

Jednoznačně největšímu zájmu studentů i médií se těšil Jiří Paroubek, který čelil mnoha zvídaným dotazům. Debata vyvrcholila otázkami na zdroj financí pro český sport a na evidování odpůrců ČSSD, což si předseda vyložil jako útok a ve svých reakcích studenty zesměšňoval.

Beseda s Cyrilem Svobodou (KDU-ČSL)

Největší kontroverzi ale vyvolala beseda s předsedou komunistů Vojtěchem Filipem. Do debaty se ve zcela ojedinělé míře zapojil i sám děkan FF Jiří Lach, který upozornil na účelové vykládání některých faktů. Vojtěcha Filipa se poté zastala postarší posluchačka, která děkana obvinila z neochoty přijmout pluralitu názorů. Nicméně byl to právě Jiří Lach, který jako první polistopadový děkan schválil vystoupení zástupců komunistů na UP. Debata poté pokračovala vyhroceným názorovým střetem mezi třemi výše jmenovanými.

Beseda s Vojtěchem Filipem (KSČM)

Naopak besedy se zástupci ostatních stran probíhaly velmi poklidně a moderátorům se v případě všech debat podařilo udržet diskuzi ve věcné rovině. Zejména Radek John se ve své prezentaci často vyhrazoval vůči současným parlamentním stranám, čímž si několikrát vysloužil zásah moderátorů z řad studentů politologie, kteří se snažili udržet apolitický rámec debaty.

Beseda s Petrem Nečasem (ODS)

Cílem debat bylo dát možnost studentům i veřejnosti konfrontovat své názory s předsedy nejvýznamnějších politických stran a představit politiky přímo bez prostředníka v podobě televizní obrazovky, aby si na ně mohli vytvořit nezkreslený názor. To se podařilo beze zbytku.

Beseda s Milošem Zemanem (SPOZ)

Ačkoli se na organizátory besed snesla určitá kritika vůči nezáživnosti (málo konfrontující otázky), je třeba si uvědomit, že dynamičnost v tomto případě určovali sami diskutující a ne organizátoři, kteří pouze poskytli možnost se předsedů stran zeptat přímo. Celkově lze proto cyklus ČR2010 hodnotit jako úspěch přivést politickou debatu blíže voličům, což je zejména před volbami jistě přínosné.

Odkazy:
Cyklus besed Česká republika 2010
Radek John zahájil cyklus přednášek Česká republika 2010
Jiří Paroubek se zapojil do cyklu přednášek Česká republika 2010
Na UP poprvé po revoluci přednášel představitel komunistické strany
Za občanské demokraty nakonec na UP vystoupil Petr Nečas
Miloš Zeman uzavřel cyklus přednášek Česká republika 2010

ČSSD SPAMuje

Není tedy divu, že se ČSSD snaží tento pro ni neblahý stav nějak zvrátit, bohužel si k tomu nevybrala zrovna nejlepší prostředky. Již delší dobu se v různých diskuzích mluví o novém fenoménu – najímaných diskutérech, kteří jsou placení politickou stranou, aby vylepšovali její PR.

Pravidelní účastníci diskuzí na zpravodajských portálech už tyto lidi „v žoldu strany“ znají podle přezdívky a poměrně přesně dokáží předpovídat jejich příchod i reakci. Nicméně účtů si může každý založit kolik chce, a tak není problém vystupovat každou minutu jako někdo jiný. Je docela dobře možné, že ostatní politické strany mají také své placené diskutéry, ale právě ČSSD to dělá nejokatěji.

Tak na příklad na tomto blogu se dočtete o tom, jak jeho autor jednou v létě vezl stopem dvě takto placené brigádnice. Jasně, mohl si to všechno vymyslet. To ale určitě neplatí pro redakci technologického portálu Živě.cz. Ta nedávno musela v komentářích zablokovat adresu tojesila.cz, jelikož někdo s přezdívkou Kristian182 neustále posílal množství odkazů právě na tyto stránky.

Web tojesila.cz se na první pohled tváří jako nezávislý portál o politických skandálech, ve skutečnosti je to ale antiweb proti ODS. Ta má sice také svůj antiweb cssdprotivam.cz, jeho spuštění ale veřejně ohlásila na tiskové konferenci v TV a navíc se k tomu přiznává přímo v obsahu stránek.

Dimun jako Machiavelli internetu

Redakce Žive.cz proto ze spamování obvinila ČSSD a 2. prosince ji usvědčila v dalším příspěvku. Doménu tojesila.cz původně vlastnil neznámý pan Mirl Topo-love z japonského Nagana. Zkomolenina Topolánkova jména i bydliště byly u .cz domény krajně podezřelé, proto někdo nahlásil podezření na smyšlené údaje o vlastníkovi domény, které musejí být uvedeny pravdivě. Rázem se majitelem domény stala PR agentura Perpetum Mobile Prague, která pro ČSSD pracuje…

Velerybaření na internetu

Podobně  nekorektní přístup má ČSSD i na facebooku. Schválně zkuste se podívat na Odpůrci ODS, která má propagovat další antiweb odsminus.cz. Z celekm 552 členů jich má fotografii pouhých 97 a to mnozí ještě fotku autobusu, gorily, želvy nebo nakreslené sluníčko. Výjimkou nejsou jména jako Dobrý Člověk, nebo Tomáš Jedno. Po kliknutí na skoro všechny profily zjistíme, že nemají vůbec nikoho v přátelích, pouze jsou členy Odpůrci ODS. Opravdu existující profily jsou většinou ženy ve středním věku. Na zeď a k fotografiím se vyjadřují pouze tito anonymní uživatelé. Kolik lidí je asi potřeba k udržování takto velké internetové armády?

Další případ, tentokrát hodný spíše politování, se váže k výzvě ČSSD na zakládání blogů. Na adrese http://i-news.cssd.cz/novinky/s1824/a5299.html byl umístěn text (ano, už tam není), který se nejdříve zmiňoval o potřebě vyjádřit své názory v moderní době, pak něco o tom, že spousta blogů je zaměřena proti ČSSD a nakonec návod, jak založit vlastní blog.

Pro větší zobrazení klikněte na obrázek.

ČSSD vyzývá k založení blogů

Na tom by samo o sobě nebylo nic zvláštního, kdyby návod neodkazoval jen na blog.idnes.cz, tedy na velmi pravicové noviny a jednoznačně  nejpravicovější blogerskou komunitu. Kromě Jiřího Paroubka, šéfa sekce PR a marketingu ČSSD Petra Dimuna nebo pár provokatérů by jistě žádného jiného levicově smýšlejícího člověka nenapadlo zakládat blog právě na idnes.cz. Tento portál sice může být polichocen, že ČSSD jej pokládá za jediný blog v ČR, pravdou ale je, že jich existují stovky a to daleko méně „konfliktních“.

Když antiweb, tak pro všechny

Odsminus.cz a tojesila.cz ale nejsou zdaleka jediné antiweby vedené ČSSD. Mnohé tomu naznačuje, (bohužel prozatím bez potvrzených důkazů), ale pravděpodobně stojí také za weby pravaods.cz a letostopolankem.cz. Oba dva weby nesou společné znaky ale především na sebe navzájem odkazují. Pravaods.cz nabízí pouze výčet afér, na kterých se měla ODS podílet a jako bonus kalkulačku, která návštěvníkovi prozradí, kolik oproti normálnímu občanovi ušetřil Topolánek při svém pobytu v Toskánsku.

Letostopolankem.cz je poté asi nejzákeřnější antiweb vůbec. Zatímco oficiální letní kampaň ODS se trochu nelogicky nachází na letostopolem.cz, letostopolankem.cz nabídne neoficiální blog Mirka Topolánka k nerozeznání od originálu. Stránka je nejnebezpečnější tím, že návštěvník rozhodně nemusí poznat rozdíl – antiweb velmi dobře napodobuje oficiální jednoduchý design ale především bez okolků používá oficiální grafické prvky Léta s Topolem. Stránky mají i svou facebookovou obdobu, neobvyklé velké množství podporovatelů bez fotky a přátel ale již nepřekvapí…

ČSSD, nebo chcete-li Petru Dimunovi, se také přisuzují projekty hop09.cz a stranaprav.cz. První z nich se rázně obouvá do perspektivního politického uskupení TOP 09 a antiweb hop09.cz se objevil právě v době jejich prvního sjezdu. Stejně jako všechny ostatní weby i tento jednoduše vytahuje špínu na Kalouska i Schwarzenberga, nabízí několik málo videí a fotomontáží.

Web stranaprav.cz poté útočí na ještě nevzniklou Stranu práv občanů, uskupení kolem Miloše Zemana, který se s ČSSD, kterou pozvedl na pozici nejsilnější české strany, rozešel ve zlém. Oba posledně zmiňované weby mají prakticky totožné rozvržení, pouze jinak barevně laděné, a běží na wordpressu, takže jejich kompletní zřízení netrvalo déle jak hodinu a to včetně nakopírování textů.

Samozřejmě žádný z těchto webů není registrovaný přímo na Petra Dimuna ani ČSSD, ale když už chcete autora webu tajit, určitě si těch pár známých jako bílé koně seženete…

SocDem prostě není sexy

Jak je z článku vidět, ČSSD se snaží své místo na internetu stále ještě nalézt. Bohužel většina výše popsaných praktik spadá spíš do kolonky „zoufalé“ než „dobré“ pokusy a celkově ničí renomé jinak marketingově velmi schopné strany. Nejen díky tomu budeme na internetu stále ještě častěji potkávat anti ČSSD blogy, protože SPAMování a antiweby bez podpisu se prostě lidem hnusí.

Pokud má být socdem pro mladé sexy, tak takhle teda ne pane Dimune…